Můj příběh

Celý život se více či méně věnuji tomu, co a jak správně jíst. Je to paradox, protože nerada vařím a čas věnovaný přípravě jídla, trvá-li déle než půl hodiny, považuji za ztracený. S výjimkou rodinných sešlostí a oslav, kdy si to naopak užívám. Jídlo. Točí se kolem něj vše. Ženy si předávají a sdílejí recepty, muži přetřásají gurmánské zážitky. Abych jim ale nekřivdila, musím napsat, že právě muži dokáží dát jídlu nevšední a úžasné chutě.

Já jsem už od dětství neměla ráda maso. Jak říkávala moje maminka: „ Nenimrej se v tom a koukej to sníst.“ Myslela to dobře, vařila výborně. Táta občas dělával nedělní „špeciality“.

Tím, že jsem k masu nikdy netíhla, tak jsem ho ani sama moc nevařila. Velmi brzy jsem se dověděla o racionální výživě, tedy výživě bez masa. Přečetla jsem si, že je to možné a zdraví tím nejenom neutrpí, ale zdraví to naopak prospívá. Začala jsem se tedy ve své rodině těmito radami a recepty řídit. Příprava byla mnohdy náročnější a složitější než u „flákoty“ masa, ale já měla dobrý pocit, že svou rodinu živím dobře.

Čas běžel. Střídala se období šťastnější a méně šťastná, střídala se období, kdy na přípravu jídla bylo více a zase méně času. V obdobích, kdy jsem stravu „šidila“, protože nebylo tolik času na přípravu a také jsem neměla dnešní znalosti, se vždycky vyskytl nějaký zdravotní problém. Dnes vím, že zdaleka nejenom strava ten problém způsobila. Byla to i psychika a důsledek prožívaných těžkostí. Ale jedno je jasné, tělo potřebuje dokonalou výživu a kombinaci všech důležitých látek, aby všechny buňky byly spokojené a zdravé a tím bylo spokojené a zdravé celé tělo.

V poměrně nedávné době, před nějakými sedmi až osmi lety nastal v mém životě potravinový převrat. Poznala jsem svého druhého muže, který je „masák“. Nechtěla jsem vařit dvojí jídlo, proto jsem se přizpůsobila a začala vařit podle něj. Velmi brzy jsem měla pocit, že mi maso „leze i ušima“. Tak to trvalo něco přes rok a já začala mít pomaloučku polehoučku zdravotní problémy. Lékařská věda současnosti škatulkuje a nebere člověka jako jednu celistvou bytost. Proto i moje problémy se škatulkovaly. Dnes zpětně vidím, jak to nádherně navazovalo, přesně jako podle návodu na použití. Až problémy vyústily v rakovinu. Samozřejmě, že všemu předcházely i dlouhodobě nastřádané stresové situace.

Když jsem přijala diagnózu a řekla ji nejbližším lidem, tak nikdo nevěřil. Znali můj způsob stravování i myšlení a říkali: „Když už ty, to by pak musel onemocnět každý.“ Dneska vím, že to byl jediný možný důsledek, vztyčený prst, který mě jako poslední velmi silné varování vracel zpět na moji cestu.

Okamžitě jsem přestala jíst maso. Přešla jsem na z větší části zeleninovou syrovou stravu. A začala pátrat, kudy dál a jak z problému ven. Tenkrát jsem si ještě nedovolila odmítnout chemo ani radioterapii. Takže jsem se tímto drastickým způsobem začala „léčit“. Hledala jsem ale současně přírodní způsoby a možnosti. A nacházela. Zprvu jsem se je snažila konzultovat s ošetřující lékařkou, ale vše bylo smetáváno ze stolu na dobu, až budu zdravá. S tím jsem se ale já nesmířila. Navíc jsem viděla, co to se mnou dělá.  Po té, co mě „léčba“ vyřadila nadobro z provozu a já s rozsáhlými a hlubokými popáleninami ulehla: „Až se zahojíte, přijďte, budeme pokračovat.“ Nádor se za tu dobu zmenšil asi o půl centimetru a bílé krvinky byly „na hraně“. Takže schopnost hojit a zamezit hnisání byla mizivá.

V tu chvíli se ve mně cosi vzepřelo a řekla jsem si v duchu DOST, tudy cesta nevede. Byl listopad. Typické dušičkové počasí. Já jsem si dala předsevzetí, že do Vánoc jsem zdravá. Stejně jsem se nemohla moc hýbat, tak jsem využila notebook v posteli. Hledala a hledala. Nebudu popisovat všechny „babské recepty“, přírodní zdroje a alternativy k mučící klasické léčbě. Nicméně, když jsem se po měsíci samoléčitelství vrátila do nemocnice a podstoupila vyšetření CT, po nádoru nebyla ani památka. Lékařka nevěřila svým očím a na ozařovně se několikrát ujišťovali, že mám opravdu snížený počet sezení na ozáření. Byla jsem totiž jedinou pacientkou, které snížili počet ozáření. Všem ostatním byl zvyšován. To mě jenom utvrdilo v tom, že cesta přírodního léčitelství, pokud je správně nastavená a pokud jsme ochotni se „pohrabat“ i ve své psychice a zasunutých neřešených problémech, vytáhnout je na světlo a řešit, smířit se, odpustit, pochopit, tak pokud jsme toto ochotni podstoupit, máme moc uzdravit se.

Do Vánoc jsem byla opravdu propuštěna z léčení. Co mám dělat, aby se situace neopakovala? Na tuto otázku mi lékařská věda opět nedala odpověď. Hledala jsem ji tedy opět sama a zkoušela na sobě. Na začátku je očista fyzického těla, ruku v ruce kráčí očista duševního těla. Potom je to už jen krůček k duchovnímu poznávání.

Napsala jsem knížku „Ještě chci žít“, která se týká toho prvního kroku – očisty fyzického těla. Vyzkoušela jsem mnoho doplňků stravy, lepších i horších. Až jsem zakotvila u firmy Queen Euniké a jejích produktů. Proč? Řeší fyzickou stránku člověka od detoxikace, přes nastartování imunity, po harmonizaci organismu. Má zcela přírodní doplňky stravy, energeticky pozitivní a z českých, domácích zdrojů. Účinkují všem, protože působí na úrovni dědičné informace v jádru buněk, tuto poškozenou informaci opravují. Tím pádem nově vytvořené buňky jsou zdravější a kvalitnější.

Důkazem, že vše funguje, jsem já sama. Od mé nemoci již uběhlo více než oněch kritických pět let a já jsem stále zdravá. Ba co víc. Cítím se lépe, než před onemocněním. Imunitu mám tak silnou, že nějaké nachlazení nebo chřipka, se mě vůbec nedotýkají. Natož jiné nemoci. Dokonce se mi začala vracet i původní barva vlasů. Což je důkazem, že se opravují opravdu jádra buněk.

Je to skvělá zpráva. Proto si ji nenechávám pro sebe a křičím ji do světa. Nemusíme být zajatci alopatické medicíny a nemocí. Je možná i kombinace nebo výměna za zcela přírodní. Vše závisí jen na vaší volbě. V každém případě, máte ZDRAVÍ ve svých rukou.