Volby 2

27.09.2020 22:21

volby

 

Již za necelý týden se otevřou volební místnosti. Někde se bude volit do senátu, na celém území se volí krajští zastupitelé.

 

Co mě přimělo napsat toto druhé zamyšlení byl rozhovor. Rozhovor, který se týkal mého předchozí článku „Volby“ a umožnil mi přijmout další pohled na stávající dění.

 

 

Jsme jako národ, tudíž každý člen národa sám za sebe, připraveni převzít odpovědnost? Jsme natolik silní, že jsme schopni řídit sami sebe? Jsme schopni si zvolit takové vůdce, kteří by zastávali většinovou ideu? Co je většinová idea? Je to iluze nebo realita?

 

Jedna generace půjde asi k volbám, protože se to sluší a patří, je to přece povinnost a povinnosti se dodržují. Ve své poctivosti sedají na lep těm podlým a úskočným, kteří s touto poctivostí počítají.

 

Druhá generace se asi méně shodne. Část jich možná zůstane doma a bude nadávat, že to zase dopadlo stejně. Jak by ne: „Koho volit? Jeden horší než druhý, jde jim jen o moc a peníze.“ Druhá část možná volit půjde, ale jejich volba se roztříští mezi mnoho drobných stran a uskupení, které se snaží prodrat k moci.

 

Výsledek? Jako s tou husou: jeden zbaští celou, druhý se jen dívá, či olíže kosti, průměrem mají oba stejně – polovic.

 

 

Aby se lidé mohli probudit a uvědomit si fungování sil, potřebují čas k probuzení a sebeočistě.

Máloco se přemění naruby najednou, je to proces. Tak i probuzení národa a pochopení všech souvislostí vyžaduje čas.

 

Probuzený člověk získává tolik času, kolik potřebuje, spícím čas vládne.

 

Rozděl a panuj bylo vždy heslem mocných.

Rozděl a panuj je vidět v roztříštěnosti sil do mnoha stran, v nichž se slušný člověk zabývající se denodenní prací pro obživu svou jen těžko vyzná. Je to stejné jako v pohádce o Svatoplukovi a třech synech, kdy je nabádal k soudržnosti, protože tři pruty najednou se těžko zlomí, ale jeden po druhém snadno.

 

Znovu se vracím na začátek.

Jedni půjdou volit svoji jednu stranu. Druzí buď zůstanou doma nebo roztříští své počtem omezené volby mezi hromadu dalších stran.

 

Aby se něco změnilo a lidé mohli dovršit přeměnu ve svobodné, zodpovědné, samostatné a volné člověky se ctí a úctou k sobě i druhým, je potřeba získat čas. Spojit síly nikoli je roztříštit. Umožnit procesu přeměny proběhnout. Dát důvěru sobě i celému dění.

 

Možností je volit, ale bez předání hlasu a síly.

Volit, nikoli odevzdat hlas a sílu.

 

Tu využít pro budování svých oáz. Pro tvoření čehokoliv smysluplného a štěstím naplňujícího. Tvoření je hybnou silou celého Vesmíru, proto se dnes předkládá vše hotové. Bez tvoření se zastavuje pohyb. Zastaví-li se pohyb, dovršení přeměny by mohlo být zabráněno.

Jít k volbám a volit opozici k současnému vedení, tím by mohl jít získat čas.

 

Perou-li se dva, třetí vítězí – známé to přísloví.

Budou-li dva soupeřit o moc, dostanou lidé čas se pohnout, prohlédnout a dovršit přeměnu.

Najít sebe jako člověka, spojit se a najít Naše, náš národ.

 

Ještě má každý čas zhodnotit své rozhodnutí – volit, či nikoli.

 

Výše napsané je jen mé osobní zamýšlení. Možná někomu rozšíří pohled, někoho posune a jiný to zahodí. Ať tak, či onak. Je důležitá názorová pestrost. V rozhodujících okamžicích dějin Náš národ, lidé s různorodými pohledy dokázali stát při sobě. Věřím, že to bude i nyní, ať už se bude dít cokoliv.

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com