Virem sami sobě

Máme tu první pracovní den nového roku. Předsevzetí, jež zazněla na Nový rok pomalu odchází, a sváteční se mění do všedního.

Veselí a bujarost zůstala za zavřenými dveřmi stejně jako strach a bolest.

Svět kolem nás vychází z každého člověka. Ač se lidé navenek tváří i chovají mírumilovně, mají vznešené cíle, jsou soucitní i veselí, kolem je vzrůstající strach, bolest, diktátorství, omezování i poroba a podmanění. Co je v člověku uvnitř? Co je v člověku uvnitř, když kolem je to, co všichni vidí?

TOONI

KDOJSOUONI

KDOJSMEMY

KDOJSEMJA

JEDNOJSME

COJEVCLOVEKUJEKOLEMNEJ

CLOVEKBUDUJE SVOJI OAZUCLOVEKOVESVET

JELIKOLEMDIKTATURAMAJIVETSINALIDIVSOBE

JELIKOLEMSTRACHABOLESTMAJEVETSINALIDIVSOBE

Nikoli oni, ale my, každý člověk tvoří své okolí. Co má v sobě, ať už o tom ví, či to umně skrývá, nebo je to skryto jemu samému, buduje svět. Temná stránka člověka – strach a bolest – je virem. Virem, který je potřeba izolovat. Jak lépe nám to může ukázat vnější svět než přes virovou nákazu? Je-li tělo silné, má-li silnou a cělistvou imunitu, odolá nákaze. Je-li slabé, podléhá.

Jak jsme silní? Odoláváme nebo podléháme? Odolává člověk strachům svým i uměle programovaným nebo podléhá? Vnější svět je obrazem nitra většiny lidí, ať už si to připustí nebo ne. Každý je zodpovědný za to, co se děje.

KDOCHCEZITVLEPSIMSVETENEJDRIVEJEJSTAVIVSOBE

Dnes se na to zapomíná a veškerá pozornost směřuje ven. A to i přes různé meditace, kdy se medituje za změnu vnějších podmínek, nikoli za očistu svoji.

Přeji nám všem do nového roku překonání vnějšího viru očistou sebe, očistou viru v sobě.