Včera jsem byla na procházce ...
Včera jsem byla na procházce. Nic divného. Zavítala jsem k trnkám, které jsem na jaře obdivovala pro jejich záplavu nádherných bílých květů. Dlouho jsem na tato místa nešla. Až včera. Stála jsem ohromena před těmito keři. Listí již opadalo, ale větve se skláněly k zemi pod tíhou plodů. Plodů, které již přešly první mrazíky, některé byly jemně svraštělé, jiné vypnuté, ale všechny byly lahodné. Ano, trnky byly pro můj jazyk lahodné.
U těchto keřů mě napadla paralela k současnému dění. Děje se toho kolem nás i v nás mnoho. Někteří stále odolávají změně a zatvrzele setrvávají ve svém konzervatizmu. Je ale stále více těch, kteří se zajímají o dění kolem, kteří začínají chápat duchovní podstatu veškerého bytí. A právě u tohoto trnkového keře jsem si uvědomila jednu důležitou věc, že teprve mrazem trnka zesládne. I my procházíme mrazivým obdobím našich citů, chápaní, vztahů, násilí a válek. Ti, co vydrží a skrz chlad a temnotu prozřou, budou moci předat plody své nabyté Moudrosti skrz svá Srdce celému Vesmíru.
Procházíme velmi náročným obdobím, v němž jsou na každého jednotlivce kladeny velké nároky. Bojujeme každý na svém vlastním bitevním poli. Kdo je naším nepřítelem? Naše myšlenky, city, vnitřní svět. Ten nám tvoří naši budoucnost. Pokud jsme si vnitřní radost nechali vzít, protože jsme byli „semleti“ systémem, je to přesně to, co systém chtěl. Vzít nám Světlo, vzít nám Radost, vzít nám Tvořivost a … Lásku.
Jedinou zbraní je uvědomění a znovunastolení Radosti z každého dne v našich Životech. Píši Životech s velkým písmenem, protože Život je nejen velký dar, ale i odpovědnost vůči sobě samému, Rodu a Vesmíru. Nyní každý jednotlivec, který si dokáže udržet ve svém Srdci Radost a vyzařovat ji kolem sebe, tím pomáhá sobě, ale i právě celému Vesmíru. Neboť tam,
kde září Světlo RAdosti, nemá místo temnota v jakékoli podobě
a i ta nejbeznadějnější situace se v dobré obrátí.
Důvěřujte Vesmíru a Nejvyšší Pravdě Počáteční Jednoty, Bohu, důvěřujte sami Sobě, neboť i ve Vás přebývá zrnko Boha Nejvyšší Pravdy. Je potřeba, aby všechna tato zrnka začala zářit a zahnala tmu. Stále více Srdcí září. Přidejte se. Nenechte se zastrašit hmotným či jiným nedostatkem. Je jen na Vás samých, abyste zhmotnili své sny a přitáhli si do Života štěstí.
Sny. Fantazie. Představivost. To je velký strašák temnoty. Skrz sny Světlá strana materializuje svá přání. Proto temnota dělá vše proto, aby už v té nejmladší generaci, generaci našich dětí a vnoučat, zabila všechny sny, touhy a fantazii. Jak to dělá? Velmi šikovně. Přes televizní programy, chytré telefony atd. Děti se stávají konzumenty, přijímači. Jejich vlastní fantazie, která by se vyvíjela nad knížkou, při vyprávění dospělých nebo hrách v přírodě, je udupávána hned v zárodku. Z dětí vyrůstají loutky ovládané systémem, nikoliv Tvůrci vlastního života.
Dětská představivost ještě nemá zábrany a omezení. Ty tam vkládáme až my dospělí svým přístupem a výchovou.
Apeluji na vás, milí rodiče a prarodiče, dopřejte svým dětem prožít své dětství ve světě snění, představ a fantazie. Budou z tohoto období čerpat celý život. Pokud jim jako dětem bude tento svět odepřen, zažijí jen prázdnotu, nicotu a nudu.
Ležet v létě na louce, pozorovat mraky a představovat si bytosti a světy, v něž se mění, prožívat příběh knižního hrdiny a představovat si popisovaný svět je něco úplně jiného než mít vše naservírované v televizním podání, kde fantazie nemá žádný prostor. Vraťte se i Vy do dnů svého dětství a zavzpomínejte, o čem jste snili a jak to bylo krásné.
Že se Vám Vaše sny nevyplnily? Nebude to tím, že jste si je nechali od druhých lidí vzít a přijali jste myšlenku, že se vyplnit nemohou?
Chcete o sny ochudit své děti a vzít jim jejich vize stejně, jako je někdo vzal Vám?
Přemýšlejte o tom …