V nouzi poznáš přítele

Bouračka. Kolik jich je denně po celé naší zemi.

Teď jsem ji zažila na vlastní kůži. Jednu chvíli sedíte v autě a míříte ke svému cíli, vzápětí je všechno jinak.

Co tu přede mnou dělá ta bílá stěna ... jsem přeci na hlavní … a je to v háji, čelní náraz, s tím nic neudělám … (v setinkách vteřin proběhne mnoho myšlenek).

Bum, křach, airbagy, syčení a … ticho. Bouračka. Srážka s náklaďákem.

Jsem celá? Vypadá to, že ano. Vypnout motor a vylézt ven. A už stojí první kolemjedoucí a přibíhá pomoci. A další a další a další … žádní zvědavci, ale lidé připraveni přerušit svou cestu, ať už za prací, či volným víkendem, a pomoci.

Mnoho aut zastavilo …

Policie přijela brzy a jednání bylo rychlé a vstřícné.

Úklid trosek následoval a brzy na to přijel odtah.

Strana viníka dopravní nehody vyšla maximálně vstříc v jednání.

Servis, pojišťovna i autopůjčovna spolupracovaly k rychlému vyřešení situace.

Rodina a přátelé se zapojili okamžitě.

Proč o tom píši?

Jsem vděčná všem za poznání, kolik dobrých lidí, známých i cizích je ochotno i nad rámec svých povinností pomoci s řešením v těžké chvíli.

Jsme na tom jako národ dobře.

Český člověk má soucit, ochotu a vůli se postavit za druhé.

V nouzi poznáš přítele … dobrý člověk ještě žije …

V úctě díky Vám všem.