Temný kníže
Před časem se mi stala příhoda. Bylo to právě když jsem psala článek o chemtrails. Silně jsem cítila přítomnost jiné bytosti. Myslela jsem si že někomu vadí, že se tím zabývám. Občas se mi to stává a hravě si s tím poradím, ale tentokrát to bylo jiné. Pocit zimy a vnitřního mražení sílil, myšlenky se rozletěly, nemohla jsem se soustředit, cítila jsem velmi silnou temnou energii, která mi znemožňuje psát.
Šla jsem do kuchyně uvařit si čaj a na chvíli změnit prostor. Když jsem se vrátila a chtěla jsem pokračovat, všechny pocity ještě zesílily a já doslova vystřelila od počítače, protože se „to“ nedalo vydržet. Takto silný útok jsem ještě nezažila. Připravila jsem si koupel a prosila vodu o očistu. Koupelnu ozařovalo jenom světlo svíčky, chtěla jsem ve vodě relaxovat a zbavit se té temné energie, která na mě zkoušela svoji sílu. V tom jsem ho uviděla. Z temnoty se vynořila černá postava, místo hlavy sršely plameny a z levé paže místo ruky také. Přibližovala se. Vůbec jsem necítila strach. Jen jsem si ji ze zvědavostí prohlížela. Věděla jsem, že postava, která se přede mnou vynořila, je tou temnou energií, jež mi znemožnila psát. Cítila jsem, že je to zkouška. Věřila jsem si. Požádala jsem Světlo o pomoc a napojila se na vesmírný tok energií. Zvedla jsem paže a otočila dlaně proti temné sršící bytosti. Temný kníže pozvedl svou ruku a vrhl proti mně plameny. Ty se začaly odrážet od mých dlaní a proudily k němu zpět. Byla jsem v úplném klidu, cítila jsem podporu Světla a byla si v tu chvíli víc než jistá, že zkoušku zvládnu. A stalo se. Po chvíli se bytost rozplynula a v místnosti osvětlené spoře svíčkou zavládlo Světlo. Jen mě ohromně pálily dlaně, a to ještě dlouhou chvíli potom. Zvládla jsem to. Poděkovala za pomoc Vesmíru i vodě, otevřeným oknem pustila zbytky temnoty ven a šla jsem dopsat článek. Tenkrát jsem si myslela, že je to kvůli tématu, teprve později jsem zjistila, že zkouška přišla z úplně jiného důvodu.
Varování !!!
Skrz dlaně můžeme vysílat velmi silný tok energií, ale zároveň i přijímat. Pokud by moje světlá energie byla slabší, než temná, skrz dlaně bych dostala plnou silou tok negativního proudu, který by mohl způsobit velmi vážné problémy na úrovni fyzické, ale i duševní. Proto v žádném případě s těmito energiemi neexperimentujte!!!
Poslední dobou se na mě obrací stále více lidí. Chtějí se buď podělit o své zážitky a sny nebo hledají pomoc po zdravotní stránce. Jejich důvěra mě velmi těší, ale zároveň s ní jde i zodpovědnost za to, co jim mohu dát.
Krátce po této mé příhodě se na mě obrátil mladík se svým problémem. S jeho svolením Vám dnes celý příběh píšu. Domluvili jsme se na zveřejnění proto, že se to může stát komukoli z vás. Žijeme v úžasné přelomové době, kdy nastává kompletní očista. Očista na úrovni Matky Země, stejně tak jako očista každého z nás. Někdo se může dostat až za vnímání našich pěti smyslů. A to byl případ právě tohoto mladíka.
Svěřil se mi s tím, že k němu chodí temná bytost. Většinou v noci nebo nad ránem. Probudí ho, ale ne úplně. Zůstává někde mezi. Tato bytost jej chce ovládnout. On se brání, ale má strach. Někdy se mu ukáže ve snech, kdy před ní utíká. Stane se také, že ho ovládne, potom cítí potřebu (v tom snu) ubližovat druhým a jasně cítí, jak mu dělá dobře jejich strach. Ráno se budí zpocený, vyčerpaný a vystrašený. Je to bytost temná, která se ho snaží ovládnout. On se chce bránit, ale neví jak, strach ho svazuje.
Jeden sen za všechny. Opět snová honička. Mladík utíká, snaží se schovat, ale nic platné, černá bytost je mu stále v patách. Už po něm sahá, mladík ztrácí dech. S vypětím posledních sil vběhne do kostela, který se náhle před ním objevil jako spása. Právě v něm probíhá mše. Vběhne a doufá, že příšera za ním do kostela nemůže, je to přece posvátná půda. Vzápětí se za ním rozletí dveře a je tam. V plné své hrůznosti. Už se po mladíkovi sápe, ten se úpěnlivě obrací k faráři, aby mu pomohl, aby něco udělal … ten jen pokyne, že to není v jeho moci. A v čí tedy, když už nepomůže ani svaté místo a prostředník mezi bohem a mnou? V tom slyší hlas, ženský hlas, hlas připomínající mu hlas matky. A vskutku. To k němu promlouvá Matka, Matka Země: „Jedině Země je svatá, braň se zeminou, ta tě zachrání.“ Mladík se zoufale rozhlíží, kde by v kostele našel zem. A tu vidí ohromný květináč s hlínou, boří do něj ruce, nabírá plné hrsti a vrhá je proti pánu zla. Ten se chvíli kroutí a vzpíná, ale nakonec mizí. Mladík se probouzí úplně vyčerpaný a vystrašený.
Potom mě poprvé kontaktoval.
Chci tady upozornit, že nikoho nechráním, nikomu nedávám svoji energii, stejně tak se stalo i s oním mladíkem. Jen jsem s ním rozebrala, co se mu děje. Vysvětlila jsem mu, že jsou energie temné, které se nás snaží ovládat a živí se strachem a energie světlé, energie života a lásky. Vysvětlila jsem mu, že jedinou obranou proti temnotě je síla lásky. Síla vesmírné lásky, kterou v případě útoku bude vyzařovat ze svého srdce. Tento mladý muž měl v sobě ohromnou a velmi silnou energii dobra a lásky a jeho životní zkouškou bylo toto dobro v sobě udržet a nepodlehnout druhé straně. Hovořili jsme o světlé síle, kterou má. Varovala jsem ho. Důrazně jsem ho varovala při použití jeho vlastní síly světla proti temné energii.
Neposlechl. Při dalším útoku a pokusu o ovládnutí jeho duše, použil svoji energii proti druhé straně. Obrátil své dlaně na obranu proti sršící energii temna. Vyhrál. Když mi hned ráno volal a vyprávěl mi to, byl nadšený a šťastný. Zbavil se strachu a posílil důvěru v sebe a ve Světlo. Nicméně je důležité si uvědomit, že je to první vítězství a temnota se tak snadno nevzdává. Slíbil mi, že už svoji energii nepoužije. Dovolil mi zveřejnit příběh jako varování všem ostatním.
Domluvili jsme se na postupu skrz Světlo, Lásku a Srdce. Srdce je jediné místo, nad nímž temnota nezíská nikdy vládu. Může kolem něj postavit mnoho hradeb, takže osoba zapomene, že je v něm ukryto Světlo, ta Prajiskřička, která si na zem sestoupila nasbírat zkušenosti. Ale jakmile hradby zboříme a znovu se skrz naší Prajiskřičku napojíme na Světlo, je Temnota příliš slabá. Proto jsme se s oním mladíkem domluvili, že bude procvičovat vědomé napojení se na Světlo skrz vlastní srdce. Až dojde k další zkoušce, bude připraven. Pokud dovolí, ráda Vám napíšu pokračování.
Nyní závěrem jen tolik. Já jsem byla zkoušce podrobena proto, abych dokázala mladíka pochopit. Čím více se bojíme (čehokoli), tím víc jsme vázáni na temnotu. Naučme se čistit od strachu. Od strachu o své blízké, od strachu z hmotného zajištění, od strachu z manipulace. Můžeme na cestě občas škobrtnout, zaváhat nebo i spadnout, je ale důležité se opět zvednout a jít dál. Beze strachu. My nejsme naše tělo, my jsme Prajiskřička. Dovolme jí zářit a svítit a vyhnat temnotu a strach ze všech koutů naší bytosti. Nikdo jiný to za nás neudělá, ani nemůže.
Se zlem v jakékoli podobě nemá cenu bojovat. Zlo je součástí duality v níž žijeme. Můžeme jenom zářit a tím ho vyhnat ze všech koutů. Jednou jsem kdesi četla: „Nemůžeš-li svítit, alespoň nestiň.“ Čím více nás nebude stínit, ale čím více nás bude zářit, tím méně zla mezi námi bude.