Tabu

27.11.2019 12:52

 

V jednom z minulých článků jsem se zmiňovala o síle slova, jež vyjadřuje podstatu věci či bytosti. Píše o tom i Radoslav Večerka a kolektiv v knize K pramenům slov – uvedení do etymologie:

Jazykové tabu vzniklo na půdě primitivního,magicky mytologického myšlení a souviselo s pověrečným přesvědčením jednak o přírodě oživené duchy a démony, jednak o fatálním sepětí slova jakožto akustického obrazu nějaké věci s věcí samotnou, resp. s jejím duchem nebo démonem. Lehkovážné a neuvážené vyslovení jména nějaké osoby, zvířete, nemoci, místa....,před níž měl primitivní člověk  strach či úctu k ní, mohlo v jeho představách působit jako urážlivé, znevažující, příliš intimní nebo troufalé, neboť pravé pojmenování platilo za nedílnou součást  a živoucí kus svého nositele, krylo se s jeho podstatou.“

 

Zjišťujeme, že to, co bylo odsunuto do říše bájí, legend a pohádek je čistší informace, než ta, jež je dnes vydávána za pravdu, často i jedinou možnou. Příkladem budiž známý příběh německého obchodníka a amatérského archeologa Heinricha Schliemanna, který uvěřil bájím a vykopal Tróju.

 

Uvěříme-li instinktům našich předků, kteří cítili slovo jako součást věci, bytosti, které určovalo jeho podstatu, ucítíme sílu a význam slova. Pochopíme, proč slovo mohlo vyjadřovat pouze jeden význam, a tudíž byla pro vyjádření se potřebná bohatost slovníku. Ta se ještě rozrůstala tvorbou krysích slov, o nichž jsem psala minule.

 

Slova původní, silná, označující podstatu byla potlačována, dnes řekneme tabuizována.

 

Co znamená slovo „tabu“, které bylo převzato prostřednictvím angličtiny z řeči polynéských domorodců.

TABU první slabika TA– je pevnost a tvrdost, též vydělit, označit, vzít, skrýt

podle mne souvisí se starým českým slovem tatu – zloděj

druhá slabika BU může být ze slova tapu, kde PU znamenalo úplně, zcela a vznikla posunutím výslovnosti P B

 

Za sebe vnímám rozdíl mezi TAPU a TABU.

TAPU znamená vydělený, odloučený až zakázaný, posunutím na

TABU se slovo stává posvátným, až svatým, a tím je vyhrazené k používání jen „někomu“, dalším je skryté.

 

Slova NOA jsou oproti tomu slova, která jsou mimo tabu. Mohou to být krysí slova, ale i jakákoliv slova mimo ta, jež označují podstatu. NOA jsou opakem – antonymem – k TABU.

 

Pro hlubší pochopení uvádím další citát z knihy Radoslava Večerky a kolektivu v knize K pramenům slov – uvedení do etymologie:

...“noa pro ďábla (jehož pravé jméno nesmělo být vysloveno, aby nebyl přivolán, jak víme z pohádek) se vytvořilo popisné expresivní pojmenování čert, ale i to podléhalo sekundárnímu tabu a v lidové řeči se začalo užívat názvů rohatej, ten s kopytem..., v nichž tabuizované označení čert nebylo sice již obsaženo ve své úplné (pravé) podobě, nýbrž bylo zkomoleno a jeho fonická podoba stále ještě i v novém znění prosvítá, jako třeba čerchmant, čerchman, chmert.....“

 

Pokračuje dále:

Proč bylo noa vůbec možné a nepodléhalo rovněž tabu zákazu od samého počátku, vyplývalo z primitivní víry lidí, že s věcí je magicky spjat jen její pravý název, přímé pojmenování, nikoli však individuální mínění, smysl, který mluvčí svému výroku může přikládat. Nebylo tedy noa ničím jiným než pokusem ošálit hrozivou a nebezpečnou přírodu domněle mysticky oduševnělou a oživenou démony. Nepřímý, zahalený, opisný způsob vyjadřování umožňoval člověku, aby předstíral řečí, jako by byl něčím jiným než ve skutečnosti, nebo jako by mluvil o něčem jiném, než o čem mluvil de facto, a jako by dělal něco jiného, než co skutečně dělal. Byl to stejný, s primitivním čarováním související pokus podvést bytosti oživující v animistickém pojetí přírodu mluvou, jako byly rituální obřady v maskách, malby.....“

 

Je na vašem uvážení a procítění do jaké míry to, o čem píše skvělý jazykovědec Radoslav Večerka, patří do říše pohádek či naší reality.

 

 

 

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com