Strom

03.07.2013 09:02

Dnešní příběh bude krátký, ale stejně Vám jej musím předat. Svědčí o dokonalém propojení člověka a Přírody. Ať jste kdekoli. Když jednou „navážete“ spojení a udržujete je, je Vám Příroda nápomocná opravdu ať jste kdekoli.

 

Stalo se to v posledním červnovém týdnu, kdy jsem byla navštívit syna na druhém konci naší republiky. Přichystal mi krásný program, abych tamní oblast poznala. Moc se mi tam líbí. Lesy, louky, drobné vsi, původní stavení … vše dýchá klidem a souladem. Večer jsme povídali a povídali, až začalo téměř svítat a z večera bylo ranní kuropění. Přestože jsem „sova“ a ponocování mi nevadí, ráno jsem cítila bolest a tlak v hlavě z nevyspání. Nedala jsem to na sobě znát a vyrazili jsme. Syn měl ještě nějakou drobnou práci, tak mě vysadil po cestě u zámku  Kratochvíle, abych se zatím prošla krásným parkem. Na posezení na lavičce bylo zima, obešla jsem celý park, relaxovala u napuštěného vodního příkopu s labutěmi, kochala se pohledem na dva pávi soupeřící o přízeň samičky, prohlížela jsem si zbytky nástěnných maleb na ochranné zdi. Byla jsem tam skoro sama. Když jsem asi potřetí procházela kolem velkého stromu u vchodu, měla jsem najednou pocit, že mě volá k sobě.

Strom

Ujistila jsem se, že v okolí opravdu nikdo není, a přistoupila k němu. Slastně jsem si o něj opřela čelo a objala jej. Najednou mi začaly únavou těžknout ruce. Tíha sílila a já ruce posouvala stále níž a níž, až jsem je nechala volně viset podél těla, protože jsem neměla sílu, jimi strom objímat. Tak jsem tam stála opírajíc jen čelo o strom. Najednou bolest a tlak z hlavy začaly ustupovat a přesouvat se přes ramena do rukou, od ramen po lokte, od loktů k prstům a pryč z mého těla. Ohromná úleva.

 

V tom jsem zaslechla blížící se hlasy. Sotva jsem stačila poděkovat a už jsem se vracela zpět na cestičku. Teprve později mi došlo, že strom vycítil mou bolest a zavolal mě, aby mi mohl pomoci. Nezištná pomoc. Pomoc v pravou chvíli.

 

Ten den jsem toho zvládla ještě hodně, což by pro mě bylo bez jeho pomoci velmi náročné. Děkuji mu ještě jednou a na dálku.

 

 

Ať je jeho chování příkladem nám všem. Pomáhat v pravou chvíli bez očekávání díků či odměny.

 

Příroda při nás opravdu stojí, když s ní navážeme a udržujeme spojení.