Skrytá tajemství pohádek

25.02.2012 20:19

Růže

Svět pohádek, příběhy, které milují všichni, malí i velcí, mladí i staří. Folklórní pohádky jsou dědictvím po našich dávných předcích. Předávaly se od úst k ústům, lidé si je vyprávěli a zachovali tak nedozírnou studnici vědění. Pohádky učí děti morálním hodnotám, rozlišování dobra a zla, rozvíjí fantazii, zbavují strachu a mají vždy dobrý konec.

Pohádky skrývají staré archetypální symboly, které umí mluvit s naším podvědomím, a učí nás, jak přežívat v současném materiálním světě. Nesou nám přes věky poselství o bytí, fungování Vesmíru i Země a čekají, až lidé zmoudří a začnou těmto poselstvím opět rozumět. Mají magickou a mystickou hloubku a skrývají duchovní pravdy. Jsou doslova pokladnicí vědění. Jsou v nich ukryté vědomosti o naší dávné historii, paralelních světech a schopnostech, kterými lidé vládli, o důležitosti dodržování morálních hodnot, čistotě myšlenek i těla, o strachu a jeho důsledcích.

Některé symboly, charaktery, situace vám ukážu z trochu jiného pohledu, než jaký jsme zvyklí vnímat. Můžete to odmítnout, můžete se nad tím zamyslet, můžete moje myšlenky přijmout. Je to jen vás. V každém případě pro nás zůstane pohádka nejúžasnějším příběhem, který spojuje generace přes celé věky.

 

Láska

Láska je nejmocnější cit, který můžeme na naší planetě prožít. Ale pozor! Pouze láska čistá a zářivá. Za slovo láska se schovává mnoho citů, které k té opravdové lásce mají hodně daleko. Například „opičí“, která svazuje a nenechá rozvinout schopnosti, žárlivá, která omezuje, podmiňující, kladoucí podmínky, za nichž budu mít rád … a mnoho „dalších“. NE. Láska je čistá zářivá energie. Spojuje nás s energií Vesmíru, dává nám sílu, poskytuje ochranu.

Milujte, ale bez podmínek, milujte bez omezení, milujte, ale neomezujte.

Milujte a budete milováni. Buďte vděčni za to, že smíte tento cit prožít.

To je LÁSKA.

Strach

Strach se prolíná všemi pohádkami a vítězí ten, kdo strach nemá. Častokrát je to „hloupý Honza, Nebojsa“ a další postavy, které jsou prosté, nemají co ztratit, a proto se ani ničeho nebojí. Jejich duše je čistá, jak duše malého dítěte. A právě v tom tkví poselství: „očistěte svou duši tak, aby byla jako duše dítěte a nebudete se již ničeho bát“. Ti, kdo přemohli strach, vítězí nad temnými silami. Strach nás stahuje zpět do temna, kam nemůže světlo, my musíme odvést práci – zbavit se strachu a všech závislostí a doslova jako malé děti s důvěrou a láskou přijmout svůj úkol tady na Zemi. Zbavíme-li se strachu, otevřeme si cestu ke světlu, štěstí a zdraví. Náš strach přitahuje bytosti zla a temna i z rovin astrálu, jedině láska, víra a čistota nás povznesou výš k světelným bytostem.

Živá a mrtvá voda

Psala jsem o třech našich tělech, fyzickém, duševním a duchovním. Fyzické tělo se projevuje na úrovni hmotné, ale bez duše a ducha je to jen mrtvá hmota. Duše tělo uzdravuje a čistí. Je to souhrn našich postojů, myšlenek, charakteru, vlastností. Představuje ji Mrtvá voda. Teprve ale duch – v symbolu Živé vody dává fyzickému tělu s duší život. V těle se může rozvinout jedině tehdy, pokud bude očištěno na úrovni fyzické i duševní.

S podobnou metaforou se setkáváme v jiné pohádce. Řezbář vytvoří ze dřeva ženu – fyzické tělo, krejčí ji obleče – duševní tělo, postava ale stále nežije, teprve po daru ducha ožívá.

Čarodějnice, černokněžníci i kouzelníci

Pohádky jsou nabité magií. Magií černou, představující zlo, magií bílou, která se snaží pomáhat. Všechny tyto bytosti disponují „nadpřirozenými“ schopnostmi, kterými ovládají ostatní. Schopnosti jsou opět obrazem skutečných schopností, které jsme jako lidstvo měli k dispozici. Zneužili jsme je a ztratili. Poselství, které zůstalo v pohádkách, je varováním. Morálně nevyzrálým bytostem uvíznutým ve hmotě tyto schopnosti nenáleží. Musíme se jako lidstvo posunout výš, abychom jimi mohli opět disponovat.

Tyto schopnosti musíme vnímat jako rozšíření našich pěti smyslů a ne jako nadpřirozené schopnosti, jimiž budeme ovlivňovat jiné bytosti. Magií, ať černou nebo bílou, působíme na další bytosti a zasahujeme do jejich života, a proto je její využívání velmi nebezpečné. To nám v obrazech ukazují právě pohádky. 

Víly, strašidla, bytosti lesa, vody, hastrmani a mnozí další …

Víly, strašidla, bytosti lesa, vody, hastrmani a mnozí další … existují v paralelním světě. Mnohdy je vidí malé děti, ale my jim říkáme, že si vymýšlí. Časem tuto schopnost ztratí, a když dospějí, svým dětem opět vymlouvají to, co opravdu vidí. (Naštěstí žijeme v době velkých změn a i tyto postoje a chápání se začínají měnit). Tyto bytosti jsou tu pro nás a přináší nám dary. My je ale nevidíme a bereme je jako samozřejmost. Pohádky nás učí žít s těmito bytostmi Přírody a Země v harmonii. Učí nás pokoře před silami a mocí Přírody.

 

Pohádky mají své kořeny v mýtech indických, sumerských, mayských, egyptských, ale i skandinávských a laponských. Možná, že sahají do ještě dávnější historie lidstva. Jejich symbolismus přesahuje možnosti jednoho článku. Obecně řečeno, v mnoha pohádkách je krutost, vyhnanství a strach překonán vytrvalostí, nebojácností a láskou. Jsou v nich stanovené zkoušky, kterými musí hrdinové projít, aby našli cestu sami k sobě. Teprve po zvládnutí těchto zkoušek se může prvek ženský spojit s mužským v jednotě a mohou očištěné odejít domů. Slovo domov je opět symbolický. Má mnohem širší význam ve smyslu Světla, Vesmírné inteligence nebo Boha.

 

Začtěte se do pohádek a začněte vnímat jejich symbolismus, který se přenáší z dávných časů z generace na generaci. Nedívejte se na ně jen jako na milé čtení pro děti na dobrou noc, ale hledejte v nich poselství dávných předků, kteří znali víc než my dnes a použili různé formy, aby nám tato vědění zachovali.

 

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com