Síla myšlenky a síla slova

04.12.2019 11:47

 

Téměř v každém článku píšu o síle slova. Zdůrazňuji důležitost vnímání zvukové frekvence každého slova, a tudíž vnímání frekvence vlnění – hrubé, či jemné a celé škály mezi. Dnes mi došlo, že zůstalo bez vysvětlení, proč je to důležité. Mnoho lidí řekne: „Já slovu dám citový náboj a to slovo se změní.“

Nikoli.

Zvuková frekvence vlnění vyřčeného slova zůstává stále stejná. Jinak řečeno - zvuk slova – vyslovených hlásek v určitém pořadí – zůstává stejný.

Myšlenka je též vlnění. Na základě myšlenky vzniká slovo. Jde o souznění frekvence - vlnění slova a myšlenky. K tomu se přidává pocit.

 

Je to jako orchestr. Kdyby si každý hudebník hrál podle svého, výsledná hudba by byla těžko poslouchatelná. Je třeba, aby orchestr hrál společně pod taktovkou jednoho dirigenta, potom souzní.

 

Stejně je potřeba, aby souzněla vlnová délka zvuku vyřčeného slova s vlnovou délkou myšlenky a vysílaného pocitu. Potom je řeč orchestrem pod jednou taktovkou a vysílá do svého okolí souznění.

Liší-li se vlnové délky zvuku slova, myšlenky a pocitu, řeč je jako orchestr, kde si každý dělá, co chce. V tomto případě vysílá řeč do svého okolí rozpor a rozladění.

Lidé ztratili schopnost cítit slova, a tudíž přestali vnímat rozpor a rozladění ve své řeči.

 

K tomu se přidává oslabení jazyka ochuzením jeho slovní zásoby. Chybí slova na vyjádření mnoha faktů, skutečností, pocitů a úplně chybí slova pro vyjádření či popsání zkušeností v jemno-hmotných světech a prožitků na cestě poznávání sama sebe.

 

Ochuzením slovníku a používáním stále menšího počtu slov se zpomaluje myšlení a oslabují různé schopnosti. Patří sem i ztráta schopnosti cítit rozpor mezi vyřčeným, myšleným a pocitovým. Tímto rozporem je ubírána síla jak slovům, tak myšlenkám i pocitům. Rychlost myšlení přímo ovlivňuje schopnost tvořit. Vnější svět tvoří lidé s rychlým myšlením, úsudkem a schopností se rozhodovat. Jsou-li jejich slova – myšlenky – pocity v souznění, tvoří kolem sebe totéž – souznějící svět. Souznějící znamená znějící na stejné frekvenci – je jedno, jestli hrubé, či jemné, smutné, či veselé atd., ale stejné. Tím se šíří to, v čem je síla souznění. Jsou-li slova lidí – myšlenky – pocity v rozporu, tvoří kolem sebe rozpor a vadění (hádky). A to i přesto, že to tzv. myslí dobře. Ti z pomalejším myšlením jsou ve vleku těch s rychlejším myšlením, neboť ti tvoří rychleji realitu kolem sebe. Pro některé je to i pohodlné.

 

Život je ale změna. Co je dnes, může zítra být jinak. Kdo je dnes ve vleku, zítra může být v čele, je to jen na volbě. Slovo je nástroj, nástroj našeho dorozumění. Dokud jej potřebujeme, je dobré vědět, jak funguje a jak jej použít. Stejně jako se seznamujeme s používáním jiných nástrojů a strojů, k některým potřebujeme i oprávnění.

 

Jazyk je náš, hovoříme s ním, myslíme jím. Seznamme se s ním.

 

Každý jazyk se vyvíjí. Přejímá slova z cizích jazyků, zkracuje i nově pojmenovává, stejně jako pozbývá slov již v jazyce odumřelých, neboť tato slova ztratila smysl používání. Základ slovní zásoby by měl zůstat co nejširší. Ve schopnosti aktivně používat širokou škálu slov tkví inteligence národa, schopnost vnímat i cítit i možnost volit a tvořit.

 

Kdo máte chuť se věnovat probouzení naší řeči, přidejte se.