Příběh loďky
Další z článků, které přišly od vás. Tento je hluboký jak moře a silný jak bouře.
Silná bouře se rozpoutala na moři a všechny lodě se vrátily do přístavu. I naše loďka, aby požádala správce přístavu o ochranu, aby bez úhony přežila, proto se nechala dobrovolně pevně připoutat k molu, svázat.
Bouře skončila, loďka však uvázaná zůstávala. Něco za něco. Na sobě chomout, do kterého sama vlezla v době nebezpečí, a temná zeď kolem ní, která jí bránila opustit přístav. Co dělat? Jak se odpojit od temnoty, která si ji připoutala k sobě, uzavřela jen pro sebe?
Chomout ji sice ochránil, ale přivlastnil si ji. Vyvleče se z něj? Podařilo se. Projít zdí už vyžadovalo jinou sílu, ale i to se jí povedlo. Loďka byla volná, sama se osvobodila ze spárů zajetí a mohla vyplout na širé moře.
Po určitém čase zase na moři bouřilo, loďka však už plula beze strachu vpřed. Před sebou v dáli uviděla světla majáku. Věděla, že pro ni znamenají nebezpečí. Zároveň věděla, že může maják obeplout, že zná cestu, proto proplula nastraženým úskalím bez újmy. Užívala si své volnosti a přirozenosti.
Náhle pocítila smutek a samotu a zatoužila po sdílení s ostatními, proto se vrátila do
přístavu. V klidu, bez upozorňování na sebe vyprávěla svůj příběh. Časem zjistila, že se od ní
ostatní loďky postupně odtáhly a že zůstala sama. Přijala, hlavu sklonila a přes noc v přístavu
zůstala. Přišel sen, aby pochopila. Ve snu, díky své jinakosti, byla všem na posměch. Začala se
bát zesměšňování, hledala cestu ven, neb se sama sobě ztratila. Nebyla UNI, nenosila
UNIFORMU, narušovala jejich JEDNOTU. Nezapadla mezi ně, odmítaly ji, štítily se jí , jako
kdyby byla nakažená( pro ně nebezpečná).
Po probuzení o svém snu přemýšlela a došlo jí, že její JINAKOST JE JEJÍ SÍLA, NE ZÁHUBA.
S roztaženými plachtami vyplula zpět na širé moře. Smířená vyplouvala do svého přirozeného
světa a užívala si všeho, co jí vodní prostor nabízel. Nechala se kolébat, nadnášet, když si vlny
hrály. Nechala se vést, když se vlny zdvíhaly a moře bouřilo. Cítila, že i tak je v bezpečí. Přijala
tento svůj osud a byla šťastná .
Po určité době změna. Na moři uviděla více takových loděk, jako je ona. Přibližují se k ní,
kdežto ostatní se jí vyhýbaly. Cítila, že patří k sobě. I stalo se. Zjistily, že jim je spolu dobře, že
společně mají velkou sílu. Příběh však ještě pokračuje.
Na obzoru se objevila velká černá loď s bílými komíny, která byla vyslána, aby jinaké loďky
zničila. Mocná, silná, sebevědomá, ničící. To bude hračka zbavit se jich, užiji si to, pohraji si
s nimi jako kočka s myší.
Vše se však odehrálo jinak. Zasáhla ruka bezviditelné síly, která se postavila za loďky. Z nebe
na moře se snesla hustá mlha. Obří loď musela držet svůj směr, malé loďky jí zmizely z cesty,
neb mohly dobře manévrovat a vyhnout se jí, dostaly se do bezpečí. Loď plula stejným
směrem v husté mlze, až náhle uviděla před sebou světlo majáku. Bylo už pozdě, narazila na
skaliska, ztroskotala a potopila se.
Když se mlha rozpustila, zůstalo jen viditelné dílo zkázy, které ale bylo nachystáno pro druhé.
Loď sama spadla do své pasti pro jiné připravované.
Loďky mohly dál plout časem a prostorem.
Možná, že najdou přístavy, které je přivítají přívětivě, aby se s nimi mohly podělit o své
vědění, poznání. A možná, že některé ostatní loďky se probudí do své přirozenosti a přidají se
k nim společně na další plavby. A znova obnoví svoji přirozenou síť.
Co je čeká dál? Jen ony vědí, i naše loďka to ví.
Příběh je otevřený a běží si po svém.
Odkaz na videa.
Odkaz na YouTube.