Pohádka pro dospělé o odpuštění

21.06.2012 13:56

Kdysi dávno, když ještě nebyla země ani nebe ani peklo, byl jen Velký Otec se svými dcerami Prajiskřičkami, jež si volně létaly v prázdném prostoru Vesmíru, který svými světélky ozařovaly. Neznaly zlo, neznaly strach, neznaly nenávist, ale ani lítost, trápení  a závist. Nemohly tudíž poznat, co je odpuštění. Milovaly se láskou čistou a všeobjímající. Když tu jednu Prajiskřičku napadlo, že by chtěla poznat, co je to TO odpuštění. Hned letěla za svým Otcem a už zdálky volala: „Otče, Otče, pomoz mi prosím!“ „Co se děje?“ ptá se Otec s úsměvem, „něco Ti snad chybí?“ „Ano,“ odpovídá ještě udýchaná Prajiskřička, „co je to odpuštění? Chtěla bych zažít odpuštění!“ Otec se na ni zadívá a praví: „Tady odpuštění nezažiješ, tady se máme všichni rádi, pomáháme si, radujeme se, nikdo nic zlého druhému nedělá, proto není co a komu odpouštět.“ Prajiskřička se zatváří velmi zklamaně a začne se chovat jako malé tvrdohlavé dítko.  „Otče, ale já chci !!!  Já chci poznat pocit odpuštění.“ To už se kolem začínají shromažďovat další a další Prajiskřičky, které zvědavě naslouchají rozhovoru. „Tady, kde žijeme v lásce, nikdo nikomu neubližuje, proto nemůžeš zažít odpuštění,“ trpělivě vysvětluje Otec. Prajiskřička se otočí, je velmi zarmoucená, zažívá pocit smutku, který dosud neznala. Vtom z řady Prajiskřiček vystoupí jedna a obrátí se na svoji smutnou sestru: „Já ti pomohu zažít pocit odpuštění.“ První Prajiskřička se prudce otočí, začne jásat,  tancovat a křičet: „Hurááá, hurááá, já zažiju pocit odpuštění!“ Druhá Prajiskřička se ale neraduje: „Sestřičko, abys mohla zažít pocit odpuštění, musíme na sebe vzít velmi hrubou energii, která nás bude tížit, já ještě hrubší než ty, abych ti mohla dělat zlé věci, které ty mně budeš odpouštět. Mám tě moc ráda, proto to pro tebe udělám, jen mi musíš slíbit, že mě nikdy nepřestaneš milovat.“ I první Prajiskřička zvážněla, ale slíbila.

 

A tak se stalo. Vznikla země,  nebe a peklo. Obě Prajiskřičky na sebe přijaly velmi hrubou energii, aby mohly splnit, co si slíbily.

 

První Prajiskřička přijala podobu ženy a druhá Prajiskřička podobu jejího muže, který ji týral a ošklivě se k ní choval. Ačkoliv obě Prajiskřičky v podobě ženy a muže zapomněly na to, kým byly a kým stále jsou, první Prajiskřička v hloubi svého nitra nezapomněla na slib, který dala druhé Prajiskřičce,  že ji bude za všech okolností milovat. A milovala. I přes to, že muž ženě velmi ubližoval, žena svého muže milovala a odpouštěla mu.

Láska a odpuštění

A tak se na zemi vracely v mnoha životech. První Prajiskřička zažívala mnoho zlého a mnohokrát odpouštěla a stále milovala, ale pořád to nestačilo k tomu, aby se obě mohly vrátit zpět k Otci. Byla to totiž jen polovina zážitku, spojeného s odpuštěním, na tu druhou polovinu si musela první Prajiskřička přijít sama.

 

Tou druhou polovinou je pochopení, proč se tak děje. Časem nad tím první Prajiskřička začala přemýšlet a přemýšlela stále více: „Proč mi můj muž stále ubližuje? Já ho miluji, chovám se k němu pěkně, já mu neubližuji, proč mi to stále dokola dělá?“ A Prajiskřička se trápila: „Jsem snad horší než můj muž? Miluji ho málo? Mám mu snad začít oplácet jeho hrubost hrubostí? Ne, ne!“ Toto hned zavrhla a přemýšlela dál. Až jednou … Byla velmi unavená a její muž byl na ni opět hrubý, nechtělo se jí nic dělat, přemýšlet, žít ani umřít. V tom pochopila. Pochopila, že právě pro tyto zážitky přišla na zem. Pochopila, že její muž se pro ni obětoval, aby ji trápil a ona mohla odpouštět. Ačkoliv svého muže milovala, její srdce se naplnilo láskou ještě větší a silnější, láskou pochopení. Pochopila  nejen chování svého muže, ale pochopila i odpuštění. Celou svou zničenou bytostí procítila, že odpustit  neznamená milovat, ale že milovat láskou všeobjímající znamená pochopit,  přijmout a děkovat. Pochopila, že její muž jí ubližuje proto, že ona sama to chtěla zažít, ona sama chtěla zažít ublížení, aby mohla odpouštět.

 

První Prajiskřička v podobě ženy svým pochopením a láskou osvobodila z kruhu samsáry nejen sebe, ale i druhou Prajiskřičku - svého manžela, který v podobě muže dělal jen to, co slíbil ještě jako Prajiskřička.

 

První a druhá Prajiskřička /žena a muž/ dožily zbylé dny na zemi v lásce. Potom se vrátily zpět k Otci bohatší o mnoho zkušeností, které prožily v tělech muže a ženy a které předávaly ostatním Prajiskřičkám, které neměly tu odvahu sestoupit do hrubých energií a projít si jejich zkušeností samy.

 

Co z toho vyplývá?

Vy jste ty odvážné Prajiskřičky, které si na zem přišly pro svou zkušenost. Odpouštějte. V odpuštění  může být ale stále kus sobeckosti, že já jsem třeba lepší než ten druhý, komu odpouštím. Tím se ještě neosvobozuji, až teprve pochopením, proč mi druhý ublížil /a/, a přijetím. Teprve pak, kdy budu opravdu a ze srdce vděčný /á/ za prožité situace, osvobozuji sebe i druhého člověka z kruhu samsáry. Pochopil /a/ jsem, proto už situaci nemusím prožít. Odpuštěním jsme ještě nepochopili, proto se nám situace budou stále vracet. Takže

nejen odpouštějte, ale snažte se i pochopit, proč se tak stalo. Děkujte za všechny prožívané situace, protože vy jste si je naplánovali a vás mají něco naučit. To je cesta k osvobození vaší Prajiskřičky.

 

P. S.

Pochopení, proč se mi dějí zlé věci, neznamená souhlas s nimi a jejich toleranci.

Znamená postavit se zlu s láskou v srdci.

 

 

 

Na motiv:  MALÁ DUŠE A SLUNCE   Hovory s Bohem pro děti Neale Donald Walsch

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com