Odpuštění

Velké téma.

Co znamená slovo odpuštění – stručný rozbor:

od – od sebe

pušť – poušť – pust = pustý, prázdný

puš – puščica – puška = torna, pokladnička, tedy ohraničený prostor, prvotně prázdný, který se vždy něčím dříve či později naplní – jde o to, čím; i naše tělo je ohraničeným prostorem, v němž se ledasco ukrývá

ní = směr dolů, dovnitř

Odpuštění či odpouštění je cesta dovnitř sebe.

Nikoliv ven – směrem k někomu jinému, jak se to často dělá.

Já nic, já muzikant. To on. On je vinen.

Kde je vina, je i trest. Kde je trest, může být milost či odpuštění.

Stálé obracení se na druhého.

Obvinění druhého, člověka zbavuje odpovědnosti za své činy – to udělal ON.

Potrestání druhého, osvobozuje člověka od nesení následků svých vlastních rozhodnutí.

Milost druhému, dává člověku moc rozhodování o osudu druhého (trest, či milost).

Odpuštění druhému, povyšuje člověka odpouštějícího nad obviněného.

To vše je role oběti. Oběti, která je slabá a svoji sílu si dokazuje na druhých jejich ponížením, obviněním atd.

Co se na odpuštění podívat z role tvůrce, člověka činného a odpovědného za sebe, svůj život, svůj osud.

Odpuštění či odpouštění je cesta dovnitř sebe, jak už jsem napsala výše, je to cesta činu.

Dám příklad:

Někdo mi něco zlého provede.

Mám dvě možnosti:

Buď jej jako správná oběť obviním – cos mi to udělal? Proč jsi mi to udělal?

Nebo jako člověk činný se zeptám – proč jsem si nechala ublížit? Proč jsem to dopustila? Jak mohu změnit následky? Co mohu udělat, abych situaci pochopila?

Vnímáte ten rozdíl?

V prvním případě jsem něčí obětí, ve druhém si uvědomuji, že si za to mohu sama, neb jsem to umožnila.

Většinou již v tomto bodě se zátěž rozpouští a není co komu odpouštět.

Pokud je zásah hlubší, jdu do sebe a hledám svoji slabinu, díky níž jsem naskočila do role oběti. Slabina je nějaká bolest usazená z minulosti v mé psychice, většinou zapomenutá, dobře zastrčená a vyplouvá na povrch vždy, když na ni svým chováním někdo z venku zabrnká. Odpouštění se týká pouze osoby samé, neb odpustit sobě znamená pochopit tuto slabinu do té hloubky, aby se rozpustila, odpustila, tedy vyprázdnila místo bolavé, které se následně má možnost naplnit sebepřijetím.

Člověk posunul o kousek své sebevědomí. Neb ten, kdo upadá do role oběti, jej má nízké i přesto, že může působit nadutým až arogantním dojmem či jiným projevem osobní důležitosti, jíž sám sobě dodává sílu. Naopak člověk rovnající si sebevědomí, je v sobě silnější a silnější, přestává mít potřebu si na něco hrát a udržovat svoji důležitost. Stává se sám sebou. Udržuje si svůj prostor a stejně jej dopřává i druhým.

Ve finále člověk, který pochopil, je v díku k tomu člověku, jenž mu umožnil vyčistit svůj vlastní prostor – a to je to odpuštění – vytvoření místa pustého od bolesti, lítosti, zloby, přetvářky atd.

Vina z tohoto úhlu pohledu je život „vi“ náš „na“.

Kdo si troufne, pojďme jej směle žít.