Oberegy, amulety, ochranné znaky a symboly

Nosit či nikoli?

Chránit se a zaštiťovat, či nikoli?

Proč?

Čím?

Kdy?

Jak?

Občas od vás dostanu maily s těmito a podobnými dotazy.

Je léto, čas dovolených, stánky na trzích a v dovolenkových rezortech jsou plné různých výrobků se znaky zajišťujícími dotyčnému ochranu, bezpečí apod.

Jedna moje bývalá známá by řekla: „No, nekup to.“ A koupila by.

Potom jsou lidé, kteří se již zamýšlí nikoli nad tím – koupit či ni, ale nad tím, jak to funguje, jak to působí, co by bylo vhodné a jak to vybrat. Tací lidé mi občas píší.

S dotazem a důvěrou se na mne obrátila i paní, která se dotazovala na vhodnost oberegu = ochranného znaku pro určitou příležitost. Odpověděla jsem jí a napadlo mne sdílet svoji odpověď i s vámi.

Napsala jsem, že v tomto směru je každá rada těžká.

Záleží na mnoha okolnostech - např. aby amulet – obereg byl v souznění s člověkem a jeho silovým polem – právě to je ale velké úskalí. Žijeme v době velkých změn. Změn nejen vnějších, ale i vnitřních, a tudíž našich osobních. Proto se silové pole s vývojem a změnami u mnoha lidí mění. Za nějaký čas místo pomoci a ochrany může být obereg brzdou a překážkou. 

K dalším okolnostem patří, k jakému účelu má obereg sloužit, kdy a jak ho míníte nosit nebo využívat atd. Jak se to všechno rychle mění, děje se, že co fungovalo včera, dnes vadí, a co funguje dnes, zítra může překážet.

Ouha, ouvej – jak takový správný obereg tedy vybrat?

Za sebe jsem jakékoli ochranné amulety i účelové výšivky přestala nosit již dávno, neb jsem zjistila, že brání mému vývoji a posunu právě proto, že mě chrání. Tím mi brání pocítit i bolavé prožitky, které jsou bránou i portálem k pochopení sebe i světa. Obereg je pro mne jako berle. Je jich třeba na nejnutnější dobu zhojení rány, ale pak je člověk odkládá. Nosil-li by je dál, nejenže se tím sám omezuje, ale zhojené svaly atrofují a člověk na berlích (aniž by původně musel), zůstává.

Jiný příklad, naprosto lapidární:

Nikdy se člověk nenaučí např. násobilku, pokud ho bude něco před učením chránit a v učení mu bránit. Jen když se do učení vrhne a vytrvá, třeba „slízne“ i nějakou tu pětku, naučí se. Někdo dříve, jiný později, někdo s lehkostí, jiný s těžkostí :) To je ale život.

Proto pracuji s tím, co ke mně přichází a postupně se přibližuji k vnitřní rovnováze, která je nejlepším oberegem. Pokud jí člověk dosáhne, má obereg stále u sebe. Je jím on sám.

Doporučuji jakoukoli ochranu i energetický štít použít na dobu nejnutnější k překonání chvilkového oslabení (jako ty berle, než se zhojí rána), a po té je odložit a směle vykročit vstříc všemu, co život přináší a co si k sobě přitahujeme. Jen tak je možné jít vědomou cestou změny.

O té někdy příště :)