O strachu

Přišlo od Vás v reakci na článek Bojíme se strachu

Strach ze psů

V dětství mne občas ve snech strašil velký černý pes, který měl vyceněné zuby, vrčel a byl zuřivý. Toho sem se bála.

Jako malou se mne držel strach ze psů, malých i velkých. Panelákové bydlení má i své výhody. Jednou si sousedi pořídili štěně krátkosrstého jezevčíka. Naše první setkání dopadlo tak, že sem vyskočila na botník a štěně uteklo do bytu sousedů. Postupem času došlo ke změně. Mohla sem jezevčici Sally pohladit, případně se s ní venku proběhnout.

Tu se zrodilo přání mít taky svého psa. Čekalo mne ještě několik setkání s těmito zvířátky, než se mé přání mohlo splnit.

Druhé setkání s jezevčíkem, tentokrát loveckým, pro mne málem dopadlo špatně. Zachránil mne  chlupatý a huňatý svetr kolem krku. Jednou v létě večer, sme seděli u známých u ohně, přátelské klábosení, když tu najednou jejich jezevčík vystartoval a šel mi po krku. Instinktivně sem se zaklonila a on čelistmi sklapnul pouze svetr. Pes byl pokárán a okamžitě zavřen, omluva. Vybavuji si, že sem byla klidná, bez pocitu ukřivděnosti, zloby. Jen mi něco v hlavě řeklo, dávej si na psy pozor!

Třetí setkání s jezevčicí, tentokrát Denisa, bylo u kamarádky. Denisu sem znala od štěněte. Tato fenečka byla velmi klidná, pohodová, mazlící.   

Po těchto setkáních nadešel čas mít vlastního psa. Dcera již chodila do školy a poté, co sem jí o tomto svém plánu řekla, nadšeně se zapojila a začala vybírat. Podmínky byly malý či malá, bez línání, společenský(á). Po několika pro a proti bylo rozhodnuto. Poohlídneme se po štěňátku fenky boloňského psíka. Netrvalo dlouho a do panelákového bytu se nastěhovala malá chundelatá, bílá koule jménem Annie. Veselá, hravá, vytrvalá.

Po přestěhování do rodinného domu máme nyní „voříška“ Sama, který je středně velkým psem černé barvy s bílou náprsenkou. Je mu šest let.

V loni se znovu, po desítkách let, objevil sen z dětství. První noc velký šedočerný vlk procházeje se kolem. Díváme se na sebe a měříme jeden druhého.

Následující noc velký zuřivý, černý vlk s vyceněnými zuby, vrčící. Stojím proti němu, použiji kouzelnou formulku a on se rozpustil.

Pak se objevil ve snu ještě jednou a to sem si ho přestala všímat jako by tam nibyl. Po chvíli opravdu nibyl.

Sen o pavoukovi

Jako malé dívence mi pavouci nijak nivadili. Taky sem je nivyhledávala.

Po přestěhování do rodinného domu sem zjistila, že se tu snad množí. Mnoho sem jich vyhodila, mnoho zabila a pořád byli. Nyní když nějakého uvidím a dosáhnu na něj, vezmu papírový kapesník, seberu jej a odnesu ven. Jejich četnost klesá, jakoby věděli, že mne již nechávají na pokoji.

Zrovna před několika dny sem pozorovala večer pavouka, který si udělal svoji pavučinu (doma se jim říkalo pačunina) venku v rohu okna. A včera sem jednoho mrňouse rukou a vyklepáním vyhnala venku z koše na prádlo, asi si myslel, že našel nový bejvák.

Nedávno přišel pavoučí sen.

První černý pavouk, kterého sem zabila, se rozbil na mnoho malých kousíčků a prach.

Druhého stejně velkého černého pavouka sem potkala v prádelně paneláku. Zvolen byl stejný postup. Černého pavouka sem odkopnutím dostala na záda. Šlápnutím to křuplo a z krunýřové skořápky vyběhl černý chlupatý pavouk. To sem si říkala, toho klepnu pantoflí a bude po něm. Klepla sem ho tedy pantoflí, ale velice sem se mýlila. Sice bylo po něm, ale z něho vylezli dva pavouci opět s krunýřovou skořápkou na zádech. Jeden zelený, druhý žlutý. To sem se zarazila a hlavou se mi mihlo, že se takto mohou množit a část tohoto scénáře se mi objevila před očima. To tak, pomyslela sem si. Na to vám neskočím. Otočila sem se, šla pryč z prádelny a věděla, že tam žádný pavouk už není.