Láska opičí

Co to je?

Je mnoho druhů lásek, všechny mají jednoho společného jmenovatele a s hlubokým bezpodmínečným citem, na němž stojí svět, mají máloco společného.

Láska opičí je plná strachu, manipulací, je majetnická a tím sobecká.

Máme to již ve slově láska.

Rozbor slov:

láska = laaska = lasaka

la – částečno

sa – sání, matné, zastřené

ka – skrytý

saka – suchá větev v praslovanštině

kasa – nádoba na skrytí vysátého, obdrženého

sak = vak – pytel

opice – opičí

op – o obkružuje a zavírá p jako portál, průchod a přivlastňuje si vše uvnitř, tedy i dítě od narození po dospělost, ať je to dívka či kluk

i – tok informací je uzavřen v op

ce – je cílem

čí – čii – iči – děje se

Pokud se rodič schovává za starost a strach o dítě, má strach a starost zejména o sebe:

Co budu dělat, když …. se něco stane, se spálí, odejde z domu ….

Rodič sám je ustrašeným dítětem, které bylo vychováno v podobném módu.

Pod převládajícím strachem o sebe rodič dítětem (i dospělým dítětem) manipuluje a podmínkuje:

Maminka Tě bude mít ráda, když uděláš to či ono, nebo naopak ne-uděláš to či ono; když budeš hodný, poslušný koupím ti hračku, dobrotu atd., víš, že těžko nesu, když tam jdeš, že mě je špatně, že mě bolí hlava ….

Pokud dítě (i dospělé dítě) odolává, opičí láska přitvrdí:

To je bez diskuze, jedno slovo jako tisíc slov, sedni si a mlč, dokud tě živím, budeš poslouchat, dokud žiješ pod mou střechou, budeš se řídit mými pravidly ….

Což je projev nejvyšší sobeckosti.

Daný člověk byl vychován podobně svými rodiči a ti opět svými. Pokud dítě podlehne, vychová stejně i své děti.

Přehnaná starostlivost dusí. Takové děti mají často různé druhy alergií, až astmata, choroby plic, hraničně i rakovinu.

Jsou ochuzené o mnohé prožitky a s tím spojené nabytí dovedností. Na straně jedné jsou přehnaně chráněny, na té druhé rozmazlovány bez hranic. Dítěti chybí hranice a paradoxně s nimi spojené bezpečí. Žije ve strachu a bez citového dostatku. Kryje se lajdáctví, omlouvají se poklesky, dítě může vše. Přeceňují se schopnosti, většinou matky tají před otci důležité informace, aby dítě zaštítily před trestem, může to dojít tak daleko, že v dospělosti halí i kriminální činy. Dítě žije v „op“ prostoru, který je na jedné straně prožitků silně omezen a na druhé volný, dítě vládne, vše pro dítě.

Vlastnosti dětí vyrůstajících v takovém prostředí:

velcí slaboši s nízkou sebedůvěrou

málo samostatní, stále bez jistoty

potřeba pochvaly a souhlasu od druhých, neb druzí přece lépe ví, jak to má být

stávají se obětí v partnerských vztazích

často si budují různé závislosti jako únik z reality, která je nad jejich síly

prosadit své běžné potřeby vnímají už projev sobectví

obětovávají se pro druhé

jsou oběťmi velkých úzkostí a fóbií

A co matky?

Mnoho žen, které na mých seminářích malovaly svůj vztah ke svému dítěti, jej namalovalo stejně. Dítě – jako tečku, postavičku, či jen schematicky – dokonale bez prodyšnosti zabalené do zámotku šedivé hmoty strachu a manipulace. Mnohdy bylo dítě úplně znehybněné, tudíž mu úplně chyběl prostor k tomu, aby se vůbec mohlo aspoň pokusit řešit své záležitosti. V tu chvíli nastoupily matky a bryskně řešily za děti a ještě více je omotaly, aby je chránily. Jindy děti musí nejdříve překonat bariéru z matčiny (častěji) či otcovské (řidší) lásky, což je energeticky vyčerpá a málo nebo žádná síla zbývá na řešení jeho záležitosti. Opět nastoupí matka – já jsem ti to říkala, že je to nad tvé síly, já jsem ti nabízela pomoc, ale ty …. Smutný, velmi smutný pohled.

Mnohé ženy byly doslova zděšené tím, co si uvědomily. S některými pracuji dodnes, jiné si jdou svou vlastní cestou dál.

Jak z toho ven?

Člověk postupně překrývá všechny vzorce chování, jež mu ubližují a které mu byly povětšinou dány v útlém dětství od prenatálu do cca 3 – 4 let věku. Někdy jsou i starší přinesené z doby ještě dřívější. Překrývá je vzorci jinými, které mu zvedají sebevědomí, sebehodnotu. Z člověka, který se jako rovnocenný druhým těžko zařazoval do společnosti se stává člověk sebe si uvědomující a tím platný ve společnosti.

Sama jsem touto cestou prošla ze samotného dna až tam, kde jsem dnes. Postupně, někdy pomalu, jindy rychleji. A stále jdu. Jdu dál a hlouběji. Přijedete-li na seminář či mě oslovíte k osobnímu setkání navedu vás na vaši cestu. Občas je fajn mít průvodce a parťáka, přestože vaše cesta je jen vaše.

Cesta je to náročná, ale po každé cestě lze jít, rozhodnu-li se, že po ní jdu.

A na závěr – všimněte si, že vše co jsem napsala, je už řečeno v nadpisu a možná i mnohem více – láska opičí – porozumíme-li slovům.