Kooperace nebo konkurence
Kooperace - spolupráce, spoludění či soudění, sounáležitost, součinnost či spolučinnost …
Konkurence – soutěžení, soupeření, rivalita, závodění, hraní, klání …
Bylo, nebylo, je, není. Žijí lidé ve dvou osadách vedle sebe. V jedné je předností chov a lov, ve druhé pěstování plodin a jejich sběr. Spolupracují, součiní, vyměňují si vzájemně plody svého díla a obě osady se mají dobře, protože mají vše, co potřebují.
A tak to funguje generace, beze změny.
Najednou se objeví někdo, kdo počne zasévat semínka sváru a našeptávat: „jsi lepší, děláš víc než druzí, zasloužíš si být lépe oceněn ...“ Dříve či později se vždy najde úrodná půda, která dá semínku vyklíčit. Už to chce jen čas a přiživení. Kdo zasel si počká … dočká se vzájemného osočování lidí z osad dříve spolupracujících a žijících v součinnosti díla. Dočká se rivality mezi nimi, dočká se i boje. V tu chvíli nastává jeho okamžik. Za „drobnou“ odměnu se ujme řízení vztahů mezi osadami, aby mohly vzkvétat. Vzkvétat podle jeho představy. Svými pobočníky udělá ty z obou osad, u nichž vzklíčilo a vyrostlo jím zaseté semínko sváru. V rámci vzkvétání bude podporovat rozdělení. Rozmůže se strach a udavačství. Strach podpoří tresty za protivení se nařízením. Nařízení zvyšují odměnu pro vůdce – zachránce a jeho pobočníky. Jejich řady se rozrůstají, neb je potřeba lid chránit šířením strachu. Moc v rukou vůdce se upevňuje. Čím získává větší moc, tím touží ještě po větší. Už mu přestalo stačit ovládat dvě osady, původně v klidu spolupracující a napadá sousední … a přitom by stačilo tak málo... Spojit síly, přestat dodržovat nařízení beze smyslu a začít opět žít. Ale ze semínka sváru vyrostla mocná entita plodící boj, rivalitu, konkurenci a strach.
Co myslíte, probudí v sobě lidé těchto dvou osad znovu čistou sílu součinnosti k očištění jejich světa od parazitů živících se jejich strachem a poslušností? Spojí své síly nikoli k odporu, ale k životu?
Odpověď je v každém z Nás.
Na jedné straně strach, boj, konkurence, smrt.
Na druhé síla, součinnost, kooperace, život, vijá.
Vědomí ČI potřebuje všechny zkušenosti. Některé jsou příjemné, jiné bolavé. Až člověk pochopí, že pouze rovnováha mezi nimi jej nese dál, jinam. Dokud se potácí mezi oběma póly, stranami, je uzavřen v časové smyčce opakování, protože k sobě přitahuje stále stejné.
Vědomí ČI se strachem oddělilo a hledá cestu zpět k celku. Až překročí svůj stín, svůj strach, otevře si cestu zpět. Moudřejší o prožité z času oddělení.
Nikdo není příliš velký, než aby mohl padnout. Nikdo není příliš malý, než aby se mohl rovně postavit.