Kameny, kamínky a krystaly

05.01.2013 01:07

Musím vám popsat zvláštní příhodu, která začala 21.12.2012, ale i to, co jí předcházelo.

 

Už na gymnáziu o mě můj učitel prohlásil, že poznám tak leda křemen a slídu. Měl pravdu :))) Přestože už tenkrát jsem každý kámen cítila, nedokázala jsem si zapamatovat to množství rozličných názvů.

 

Když jsem slézala vrcholky hor i pískovcových skal, cítila jsem kámen jako bytost. Ale tenkrát jsem to nahlas říct nemohla. Skončila bych nejspíš na psychiatrii ve svěrací kazajce. Tak jsem se dál obklopovala kameny a kamínky, které jsem přinášela a odnášela, plnila jimi byt a při stěhování je tahala jako cennost nejvyšší. Některé obohatily skalky, jiné putovaly do dalších rukou.

 

Jednou jsem dostala šedý achát zasazený do dřevěného kruhu. Velmi jsem si tento přívěsek oblíbila. Nosila jsem ho stále a nesundávala jsem jej ani na noc. Takže jsem častokrát ani nevnímala, že ho mám. Onemocněla jsem. Porazila mě silná chřipka provázená anémií. Únava byla tak silná, že vyjít schody z přízemní ložnice do kuchyně v patře jsem měla jak výstup na Everest s několika výškovými tábory na aklimatizaci. Uvaření čaje pak bylo nadlidským výkonem. Není divu, že jsem přívěsek s achátem na krku vůbec nevnímala. Teprve když se mi trochu ulevilo, a to bylo asi až po měsíci, uvědomila jsem si, že jsem achát nesundala. Věřte, nevěřte, co se stalo. Krásně lesklá šeď se proměnila v matnou, temnou a jakoby špinavou. Dřevěný rámeček kolem zhrubnul, ztratil kresbu a barva se změnila na popelavou. V tu chvíli jsem věděla, že kamínek bojoval s mým tělem proti nemoci, která ho porazila. Obětoval svou krásu a své vědomí. Vytáhl ze mne mnoho špatného. Už nešel očistit běžnými mně známými způsoby, proto jsem ho s poděkováním zakopala na zahradě a vrátila matce Zemi.

 

Od této chvíle jsem věděla, že jsem s kameny spojena.

 

A snášela jsem je dál. Učila jsem se cítit jejich energii. Některé kamínky mi dovolily cítit i jejich tep. Začala jsem si je brát k meditaci a ty menší i do dlaně při spánku. Skrz kámen přivezený z Alp jsem viděla vizi popsanou v článku Alpy a tři slunce. Jiný kamínek mám doma už několik let a teprve nyní se otevřel pro sdílení.

 

Mandala - krystalA tak si žiju mezi svými kamínky až do toho 21.12., kdy jsem šla nakupovat a jako obvykle pospíchám do obchodu kolem zlatnictví, v němž se prodávají i minerály, takové ty za 10, 20 nebo 30Kč. Mají je před obchodem v bedýnkách, ale mě nikdy neoslovily. Teď jako kdyby mě někdo rázně zastavil a nasměroval přesně k bedýnce s úlomky křišťálu a moje ruka sáhla bez rozmýšlení po jednom z nich. Hřál. Výrazně hřál, přestože venku mrzlo. Sáhla jsem po jiném křišťálovém úlomku - studil. Logické, když venku mrzlo. Sáhla jsem po druhém a třetím,  také studily. Vzala jsem znovu do ruky ten úplně první – stále hřál. Byl na povrchu hrubý, uvnitř lehce zažloutlý a hřál. Zaplatila jsem, strčila jsem ho do kapsy a utíkala dál za předvánočními nákupy.

 

Doma jsem kamínek očistila proudem studené vody a nechala jsem si jej při sobě. Stále. I v noci. Po dvou dnech se jeho povrch začal zjemňovat a jemně žlutá začala ustupovat průsvitné. Až na krátké chvilky krystal stále hřál. Zhruba za další dva dny bylo dokončeno jeho pročištění a uhlazení.

 

Na Vánoce se sjela téměř celá rodina. Bylo to nádherné, ale na nějakou meditaci nebylo ani pomyšlení. Jediná chvilka klidu byla po ránu, když v domě ještě všichni spali. Čtvrtý den ráno od nabytí křišťálu mě probudilo pálení v dlani. To se krystal tak rozpálil. V té ranní rozespalosti, kdy nemusíte vstávat a ještě se zavrtáte do peřin, se najednou propojilo moje vědomí s vědomím kamene. Nevím, jak to dlouho trvalo, ale byl to úžasný pocit, kdy mi byly předány určité informace.

Uvědomila jsem si, že opravdu funguje to, že "co je uloženo ve velkém, je i v malém a co je v malém, je i ve velkém".

Krystal jsem od té doby neodložila, nosím jej stále u sebe. Do 2.1.2013 byl s malými pauzami aktivovaný stále. Potom se na necelé dva dny vypnul a uzavřel a studil jako běžný jiný kamínek. Nyní, když píšu tyto řádky, je opět aktivní a hřeje.

 

Vrátilo se k nám Světlo. Příroda a celá matička Živa se aktivuje a očišťuje. O Vánocích si silně oddechla. Velké uvolnění jsem vnímala venku na svých procházkách se psy. Ačkoliv se temná strana ještě hodně snaží „urvat, co se dá“, Světlo k nám proniklo a je to ve volné přírodě cítit na každém kroku.

 

Každý jsme se do této doby narodil s určitým životním posláním. Kdo ho už cítíme, máme povinnost jej naplnit.

Hodně zdaru nám všem. Sláva našim Rodům.

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com