Jsme ve vězení 2
Každé vězení v naší lidské společnosti má obvykle nějaké mříže, silné stěny, ochranné systémy, hlídky …
Co byste řekli na vězení, které je bez všech těchto ochranných systémů, a přesto v něm vězni zůstávají. Zůstávají proto, že si myslí, že jsou volní, spokojení, aniž by si uvědomovali, že jsou vězni. Je to vůbec možné?
Hodně se dnes mluví o ovládání lidí přes média, systém vzdělávání, očkování a další medikamenty apod. Všude se šíří pravdy.
Istinou je, že mnozí jsou kosmickými bytostmi, jen na to zapomněli. Zapomněli na to proto, že systém karmy a inkarnací opakovaně vymazává paměť. Lidé se rodí do různých prostředí s různě upravenou řečí. Řeč je klíčem ke vzpomínkám uloženým v genech. Paměť byla vymazávána postupně, jak se měnila řeč v průběhu života a životů. Lze to přirovnat k působení hry zvané Tichá pošta. Předpokládám, že ji většina zná a někdy ve svém životě ji hrála. Pamatuji si, když jsem ji hrála ve škole s dětmi, že počáteční sdělení bylo na konci různorodě upravené – většinou ztratilo i smysl. Dobré přirovnání ke ztrátě paměti.
Jakou máme možnost? Jít zpětným chodem, objevovat zapomenuté a dávat smysl tomu, co smysl pozbylo. Přestat používat nová slova, neb ta slouží k vymazávání zbytků paměti. Vkládat do svého slovníku a používat slova, která se původním alespoň blíží, a umožnit, aby se z paměti začaly vynořovat zprvu útržky, později ucelenější vzpomínky, až bytost pozná, kým je. Záměrně píši bytost, protože tělo lidské obývají i jiné vesmírné podstaty než lidské.
Kolem naší podstaty Luči je mnoho těl. Jedním z nich je naše fyzické tělo, jiným je tělo – matrice, podle níž je fyzické tělo postaveno. Na fyzické úrovni jsou informace uloženy v genech, na jemnější v matrici. Tam je uložena i naše řeč, tedy klíč k paměti. Matrice je spojena s určitým egregorem – informačním polem. Původně jsme byli připojeni k mateřskému poli naší domovské země, přes něž probíhala výměna poznání i ukládání vzpomínek. Zde na Zemi probíhá přeprogramování přes připojení k cizímu egregoru, z něhož se řídí i jednotlivé matrice vkládáním virů – memů – psychogenů. Ty napadají osobní matrici, pozměňují geny, způsobují zapomnění a ovlivňují myšlenky. Děje se to tisíce let v pozemském počítání času. Něco jako v pohádce o Jasném Sokolovi, kdy princ pod vlivem kouzla – viru – memu – zapomene a probudí jej ljubljenie. Pohádky mívají dobrý konec. Na Zemi to je jinak. Byť mnoho jedinců stále čeká záchranu z Vesmíru nebo odkudsi … mají smolíka. Zachránit se může jen každý sám za sebe a tím přispěje k záchraně ostatních. Nikoli ke spasení.
Memy uměle vypuštěné fungují tak, že aktivují negativní sady myšlenek, jejichž důsledkem je strach, stres atd. Jsou jako viry. Šíří se myšlenkami z člověka na člověka, z generace na generaci, z vědomí do vědomí. Chovají se jako parazité, kteří přizpůsobují myšlenkové pochody a chování hostitele svým potřebám přežití a množení. A tak si tu žijí a množí se, až lidstvo zapomnělo … tudíž nějaká ochrana vězení je bezpředmětná. Proč by někdo měl utíkat? A kam? Když si myslí, že tady je doma a je mu doma více méně dobře.
Co jsou negativní sady myšlenek, víme všichni. Něco se děje jinak, než je běžná rutina nebo plán a místo, aby naskočilo pozitivní odůvodnění, naskakují samé tragické scénáře. Např.: dcera měla už být doma – něco se jí stalo, někdo ji přepadl, porazilo ji auto, já jí ukážu, až přijde, to udělala naposled … místo aby naskočilo např. zapovídala se s kamarádkou. Člověka podle povahy ovládne strach, vztek, stres … Vypouští jejich energii kolem sebe a tím tvoří svět. To je jedním účelem a úkolem negativní sady myšlenek.
Dalším je zapomnění řeči. Negativní sada myšlenek potřebuje hrubé vyjadřování – hrubé = těžkými slovy. Jimi se to v naší řeči jen hemží – úžasný, krásný, radost, rád, milovat, láska… Jedno toto těžké slovo je v krátké době schopno úplně vymazat z paměti více než padesát těch jemných, lehkých. A tak se děje, že negativní sady ovládají člověka. Někoho pohlcují více, někoho méně. Na všechny působí zapomnění. Negativní sady způsobují boj v člověku samém, a tudíž i boj navenek.
Prvním krokem k rozpomínání se je zapnutí pozitivních myšlenkových sad. Někomu se to může podařit obratem, jiný to bude dělat postupně. Jak jste úspěšní, poznáte ve chvíli spontánní reakce – naskočí-li ta či ona sada myšlenek, negativní – pozitivní. Reakce je jedna, ať už si to kdo bude chtít omluvit, či zdůvodnit jakkoliv.
Negativní sady myšlenek zaručují stálý boj i přesto, že si člověk vědomě přeje opak. Dokud uvnitř vládne negativní sada, tvoří ona.
Je třeba se odpojit od současného egregoru, přes nějž dochází k řízení a infikování lidského matričního těla, a připojit se ke vznikajícímu informačnímu poli, které je vytvářeno probouzejícími se jedinci, kteří se rozpomínají a počínají užívat původní řeč. Počínají čeřit vlny.
Proto využívám současné období ke sdělování a rozborům slov v článcích. Až vláda umožní setkávání, opět budou semináře, na nichž bude možné předat osobně mnohem více.
Pokud se probudí dostatečný počet bytostí, které si vzpomenou, kým jsou, vrátí se jim nejen síla, ale i znalosti a schopnosti, jež zapomněním pozbyly. Proto je nutné z hlediska bachařů tomu předejít a udržovat lidstvo připojené k egregoru, přes který probíhá řízení i spásání. Hromadné meditace, které (je zajímavé) se poslední dobou konají zejména v noci, jsou pastí egregoriálně matričního řízení. Využívají připojení mnoha jedinců, aby byli nejen spaseni, ale zároveň aby jim byly implantovány další viry do jejich osobních informačních polí. Nejtěžší na této pasti je, že do ní chycení jedinci budou spokojení, aniž by tušili, kam spadli, a nadšeně se připojí k dalším pastem – meditacím, budou je obhajovat a zvát další a další ke společné účasti. Vždyť otvírají svá srdce … ale komu?
Navenek to vypadá jako volba, ale jaká volba, když je člověk pod vlivem umělých programů jako zavirovaný počítač. S tím je též těžko pohnout. U něj jsou dvě mně známé možnosti: kompletní přeinstalování a vymazání paměti nebo dobrý antivirový program. Jelikož Ti, co přišli zachraňovat své blízké uváznuvší v pasti Země, projektu lidstvo, tu uvízli též, je jasné, že jediná možná cesta k volnosti je si vzpomenout. Každý sám za sebe a všichni společně jsme silou, jež má možnost otevřít bránu zapomnění.
Podle vesmírných Istin je potřeba, aby vše probíhalo na bázi dobrovolnosti. Tudíž vše, co se komu děje, si přitahuje jedinec sám a souhlasí s tím, že se mu to děje. Za mnohým stojí negativní sady myšlenek. Lidé souhlasili s implantací memů, aby zapomněli. Aby zapomněli na bolesti, jež se jim děly a jež oni sami způsobovali druhým. To je důvod, proč souhlasili se zapomněním. Blahoslavení duchem chudí.
Ti, kdož seberou odvahu se svým bolestem a sami sobě podívat do očí, budou procházet peklem svých osobních bolestí, zrad, ublížeností, strachů … Mohou vzít zpět svolení s implantací memů zapomnění. Cesta k volnosti vede jen přes vlastní peklo (jak jsem již psala, o tom bude moje druhá knížka). Přes nástrahy a pochopení. Luči každého, kdo se přidá na tuto cestu, Luči – ljubljenie svítí na cestu z temnoty ven.
Ti, co projdou svojí temnotou, peklem, jsou vítáni. Oživí zapomenuté a cesta dál se ukáže.
Cělis barzá všem :)