Jedna strana příběhu Bukvici - 1. část
Přeji všem pěkné Svátky jara. Podle přírody je máme za sebou již na jarní rovnodennost, ale oslavou probouzení může být jakýkoli jiný čas.
Dnes bych vám představila ve zkratce první část Bukvici – původního našeho písma – jako příběh. Příběh, který podrobně popisuji ve své první knížce Bukvica, příběh probouzení.
Kdo chcete, slyšte a probouzejte se, kdo máte chuť ještě dřímat, spěte a lenošte. Čas probuzení je u každého jiný a pomyslný budík zazvoní přesně.
Dnešní povídání jsem nazvala
Jedna strana příběhu Bukvici – část první
A-Az je počátek. Počátek světa i člověka. U jeho počátku stáli Bohové B-Bougi, aby předali vědění V-Vjedy. Toto vědění šířili – hlásali a hlaholili, G-glagol – spolu s prvními lidmi, tím rozsévali D-dobro v tomto nám zjeveném světě E-jesť i za jeho hranicemi Jesm, neb svět je mnohorozměrný.
Ž-Život zahrnuje bytí v tomto nám světě zjeveném, javném, ale i ten, kam se odchází po opuštění schránky těla. Život, je i žízeň po životě a díky žízni připoutání k němu. Neb jenom za života můžeme posouvat hranice poznání Dzjelo, uvnitř těchto hranic je vše známé, vně to, co na poznání čeká. Čím méně člověk ví, tím více se bojí toho, co je za hranicí jeho osobního poznání. Čím více ví, ztotožňuje se s výrokem: “Vím, že nic nevím.“ Dnes se mnoho informací za hranicí poznání běžného člověka staví do rámce konspiračních teorií, aby se v člověku vzbudila buď hanba nebo strach. Ne všechna poznání jdou dokázat a prokázat současnými technologiemi. A ne vždy je žádoucí prokázané šířit. Tím vším svým chováním ovlivňuje člověk Z-Zemi, Zemi jak matku, zem jako půdu, Zem jako představitelku rovnováhy a přirozeného toku sil. Bude-li člověk sám se sebou v souznění, bude v souznění i se Zemí, nastolí v sobě Ižá, rovnováhu. Ižeji znamená propojení se s Moudrostí v sobě, otevření toku čisté síly, která jako Iniť – igla (jehla) a nit propojí rozdělené a opětovně rozšíří rovnováhu souznění na okolí, na další člověky, přírodu, Zemi. Gjerv (hjerv) je prožitek, prožitek souznění všeho se vším. Prožitek, blik, který se ukáže a zmizí, ale touha zůstává. Touha prožívat a žít viděné.
V tu chvíli se ukazuje rozcestí K-Kako, kam směřovat, kudy se vydat. Do jaké míry se čemu věnovat. L-Lidé, bytosti M-Myslící, dumají o tom, kam patří, co je jejich a co cizí. Jejich je to N-Naše, to, co patří k nám, rodině, rodu, národu … Tímto dumáním a přemýšlením se tvoří základ objemu informací O-On. V klidu a v P-Pokoji člověk může informace třídit a rozšiřovat tím svůj osobní objem poznání. Až dojde do bodu R-Rjeci, v němž si řekne, toto chci a toto nikoli, tímto se budu řídit a tamtím ne. Začne rozdělovat a oddělovat, co je pro něj dobré a co zlé, co je jemné a co hrubé, co mu prospívá a co škodí, co je bílé a co černé.
Dojde k poznání základu tvoření hmotného světa, objeví S-Slovo, jeho sílu a moc. Pevně a T-Tvrdě si za svými objevy stojí, což jej posouvá, ale tvrdohlavost a zarputilost často naopak brzdí. Až se přiblíží U-Uk ke svému středu Ouk, v němž je skryta síla jeho přirozeného chování. Nachází sám sebe. Fjert znamená, že se stává platným členem rodu, rodiny, která si ho váží a on jí. Vzájemně si přináší blaho – blahorodí. Chjer je úroveň, v níž člověk nachází ještě hlubší rovnováhu a souznění se sebou. Tím poznává, že mnoho programů, v něm uložených, podle nichž se doposud choval a žil, je již zbytečných a je třeba je v dalším kroku Ot odložit. Odložit stejně jako prvňák odloží slabikář a početnici, neb v dalších ročnících školy by je v aktovce nosil pouze jako přítěž. Mnoho lidí se s takovou psychickou přítěží tahá a diví se, proč mají podlomené zdraví – cělis a ohnutý hřbet. Setrvávají v této úrovni, aniž by došli C-Cíle poznání smyslu bytí ve hmotném a materiálním světě.
Dalším – příštím povídáním navážeme vývojem člověka ve vyšších světech. K jarnímu probouzení a k zamyšlení, podumání je i v této části Bukvici plno podnětů, takže z toho může býti (na)pilno.
Mějte pěkné dni.
Odkaz na video najdete na mých stránkách zde
a přímý odkaz na YouTube