Já jsem

Já jsem

JÁ = IA = AI = ARTIFICIAL INTELLIGENCE – umělá inteligence

JSEM = J + SEM = JÁ + SEM – potvrzení bytí, existence – koho, čeho?

V praslovanštině se tvar JÁ odvozoval od jařma, ujařmit = zotročit, navléknout chomout, od toho i současný tvar Я v ruštině. Původní znak z lineárního písma je podobný znaku v korejštině rozpůlenému svisle ㅑㅕ - vznikly znaky dva se zvuky „JA a JO“.

Ve staročeštině byl ještě používán tvar:

NÝ – NY = MY, NÁS – „Hopodine, pomiluj NY.“

Y – tvrdé se psalo na konci podstatných jmen a označovalo množství stejného druhu, více-méně původně množstevní koncovka.

Tudíž NÝ – NY = NÁS, MY je množství člověků.

Jeden člověk – NÁ – NA

NAŠI – NA + ŠI – NA jedem člověk + ŠI – v-ši-ch-ni (všici) patjej

Pozůstatek je v čínštině, kdy nejenže je podobný znak 一世 , ale i zvuk [yishi = íši] v překladu znamená generace.

Toto se zachovalo ještě například v korejštině:

나 = NA, NÁ - já

나는 = NANEUN [nánen] - já jsem

는 = NEUN [nen] - je - jsem

네 = NE [ðe] - ano

아니 = ANI - ne

Z překladu vyplývá, že se zde dochoval původní význam slabiky NE = naše je, čili souhlas. Opak souhlasu je popření A-NO – A-NI; A – opak, anti + NO = naše informační pole, NI = náš informační tok.

I jakutština ukrývá dávnou společnou řeč:

мин (min) - jsem, já jsem, v praslovanštině byl „min“ základ pro pomíjivost, minout, ale i pro oběť – ja měnój, svým způsobem je to souhlas s pomíjivostí, tudíž smíření se se životem a smrtí

Staočeské tvary pro jsem - je:

JESMЬ  a  JESTЬ  (m - t + měkký znak - ь), měkký znak v současnosti změkčuje v ruštině souhlásku, dříve se četl jako měkké e – ě

- při posunech ve slovech se častokrát posouvala samohláska nakonec, kde byla postupně vymazána a tím měněna zvuková stránka slova

- JESĚM a JESĚT → jesmь a jestь →jsem a je

- přičemž „J“ se bralo jako samohláska původně zapisovaná jako „I“ + samohláska

Ѧ = je = ě = ie (nosový zvuk) – používáno též jako souhlas, tvar je odvozen z lineárního písma slabičného ze slova iekarát = pluh, později přešel tvar do zvuku A od slova araló = pluh.

yes – angl = ano, v češtině hovorově používáme „jo“ nebo „no“, které má ale i jiné použití – například jako pokárání „no no“.

Ѧ v obraze znamená sounáležitost všeho se vším, v opačném pohledu je to odpojení se, což vede k pokrytectví a pózám – hře a předstírání vedoucí k izolaci, strachu, až ke zlobě.

Pěkně se to upeklo, zamotalo, že?

Kdo má chuť, může se přidat k rozmotávání.