I stromy pláčou

07.02.2013 19:17

Slunce a modrá obloha. Sice je teprve začátek února, ale venku to už vypadá jako na jaře. Těším se na procházku s pejsany. Honem do práce, ať je hotovo a můžeme vyrazit. Po poledni se malinko začíná zatahovat. Tak šup, aby se nám sluníčko neschovalo úplně.

Lípy

 

Šli jsme opět na kopec za domem. Jak jsme stoupali, stále více se zatahovalo a mě přepadal divný pocit. Nevěděla jsem proč, neuměla jsem si ho vysvětlit. Mraků přibývalo. Na vršku jsem si lehla do sněhu a pozorovala je. Vzpomínala jsem, kdy naposledy jsem viděla přirozenou oblohu. Už ani nevím. HAARPové mraky, sem tam mráček „příroďáček“ a nad tím vším hučí stíhačky a malují svou chemickou pavučinu. Ležet se tu nedá věčně, tak jdeme dál.

 

Uprostřed pole jsou boží muka s Pannou Marií a u nich dvě lípy. Chodíme kolem pravidelně, občas se tu i zastavíme, ale stromy nikdy nezářily energií a já neměla touhu je objímat. Až dnes. Chtěla jsem opět jenom projít kolem, když tu mě zasáhla nesmírná bolest a volání: „Pomoz, druh mi umírá.“ Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela a rozběhla se k lípám. Ano, jedna opravdu umírá, schne, sotva několik větviček ještě živoří. Je celá podhrabaná, kůra při zemi narušená a ošoupaná. Polámané suché větvě trčí žalostně k nebi. Druhá, vyšší a na pohled zdravá, jakoby se nad druhem skláněla a chránila jej. Cítila jsem její smutek, žal, bolest, stesk i prosbu. Objala jsem nemocnou lípu a snažila jsem se skrz kořeny spojit s matičkou Živou a skrz zbylé větve s Vesmírem. Prosila jsem o sílu a energii pro lípu a o její přežití.

 

Místo toho jsem dostala informaci, že čas se nachýlil, že bytí lípy je u konce. I druhá lípa přijala zprávu. Ačkoliv lípy věkem nejsou staré, připadaly mi jak dva stařečkové, seschlí a smutní, protože jim není dopřáno odejít ze života společně.

 

Silně mě mrazilo, byla jsem bezmocná a smutná, nemohla jsem pomoci.

 

I to ale patří ke koloběhu života na naší Zemi-Midgard. Jen citlivějším vnímáním Přírody si uvědomíme, že vše živé dokáže prožívat, dokáže cítit, mít rád a plakat.

 

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com