Druhá strana příběhu Bukvici aneb Projít peklem

22.04.2021 13:37

Pěkný čas všem,

vám, kteří se ubíráte stejným směrem, i Vám, kteří jdete jinam.

 

Dělím se dnes s Vámi všemi o pocit, jež mne povznáší. Pocit lehkosti. Věci kolem nás jsou v pohybu a je na každém, k jakému proudu se přidá.

 

Sestup do jámy svého pekla si žádá odvahu. Říká se: že odvážnému štěstí přeje. Proto budiž přáno štěstí všem, kteří najdou odvahu sestoupit do svého pekla. Ať už nyní, či později.

 

Sděluji Vám svůj osobní pohled, jak Bukvica promluvila ke mně, jak mě vedla mým peklem, jak jsem se učila díky ní porozumět sobě a skrz sebe světu a dění vůkol.

 

Držte si klobouky, jedeme z kopce.

 

 

Az - díky instalaci různých sítí od tvarových zářičů po dnešní xG sítě a různé vlny, což trvá již několik století, člověk zapomněl a ztratil vědomí o tom, kdo je a proč přišel na Zemi. Uvízl v různých pastech včetně inkarnační a karmické. Stal se otrokem, rabem a slavem bohů, jimž jde jen o jeho životní sílu. Ztratil sebeúctu i sebevědomí.

Bougi – slave poslouchá bougi a jejich nařízení, upíná se k nim jako k zachráncům, předává jim zodpovědnost za sebe a s důvěrou v ně se účastní rituálů, jež ho obírají o sílu.

Vjedi – původní vědění člověka je zavřeno v něm, aniž by měl k němu přístup; dostává vědění z venku, cíleně vybrané informace, jež manipulují s člověkem podle cíle bohů, od nichž plynou; člověk má zavřený přístup k vědění v sobě, a tudíž je bez možnosti si předkládané informace ověřit s vlastními, může jen porovnat s jinými z venku.

Glagoli - předávané informace jsou většinou kopírované a chybí jim vlastní zkušenost a důvěra v sebe i vně, vzbuzují jen malou důvěru, proto člověk má potřebu vše ověřovat.

Dobro – naplňuje a ztvárňuje často myšlenky jiných, proto dílo zůstává bez dokončení nebo i bez odměny. Stále nové a nové začátky, hledání sebe.

Jesť – bezúspěšné hledání vede k vykořenění a připojování se k náhražkám, což znamená život v klamu, sebeklamu, lžích a maskách. Kam patřím? Kdo jsem?

Jesm – ztrácí se různost, mnohost a člověk se skrývá pod maskou uniformity a davu, pod maskou univerza.

 

Život – člověk má možnost jít jedním vytyčeným směrem a být mu bez reptání poslušen. Tím je vykolejen ze střídání svých přirozených chodů. Z toho plyne zastavení vývoje v mnohosti forem, postupné upadání, až hloupnutí. Život takto vykolejený vede na jedné straně k ochablosti, na druhé k bojovnosti. Vede k vyhraněnosti společnosti místo sounáležitosti.

Dzjelo – to vede člověka do kruhu strachu a chmur, posedlostí, pokušení, závistí, nutkání, touhy po čemkoli, až zvrácenosti, čímž překrývá svoji slabost.

Zemlja – tím se vychyluje z rovnováhy, což působí zpětně i na samu Zemi. Člověk ztrácí soběstačnost, ať jako jedinec zasažený jedem, nebo společnost, souhlasí s podřízeností a podřazeností a dobrovolně následuje silnější či domněle silnější, ale zároveň si vynucuje poslušnost druhých. Vzniká pyramida závislostí. Na jedné straně je posedlost duchovními praktikami a arogancí, na druhé se projevuje nemocemi, instinktivní divokostí bez sebeovládání.

Iže – nastupuje rozpolcenost osobnosti, člověk se ztrácí sám sobě, kolísá z jedné strany na druhou, potřebuje ostatní, ale zároveň je potlačuje, je obětí i tyranem zároveň, z toho plyne vnitřní konflikt a snaha vymazat všechny odlišnosti a zahalit svět včetně sebe do uniformity, v níž a s níž by splynul.

Ižeji – s tím souvisí zbavení se zodpovědnosti za sebe a svůj život a svalování viny na druhé. Člověk plní a naplňuje přání, sny, rozkazy a touhy jiných, ať už otevřeně nebo skrytě, a žije v bludech, že koná dobro (na úkor sebe) jako služebník, či tvoří svůj život.

Iniť – to vede ke konfrontaci s druhými, na jedné straně povýšené ego odmítá spolupráci, na druhé člověk po ní touží, na jedné odmítá zodpovědnost za rozhodnutí, na druhé touží být v čele společenství a rozhodovat, tento konflikt ústí až k asociálnímu chování maskovanému do různých podob

Gjerv – vyvrcholením této etapy úpadku je pád do lhostejnosti, rutiny, nudy, osobní bezvýznamnosti a marnosti života všedních dní.

 

Kako – u člověka následuje rozpolcení osobnosti a syndrom vyhoření. Pozbyl síly se o něco zajímat. Ztrácí nadhled a přehled, což v profesních oborech umožňuje dělení a členění, noření se do detailů, které jsou řešeny bez vzájemných souvislostí, tudíž jdou mnohdy i proti sobě.

Ljudije – člověk je vláčen echem – egem, jemuž naslouchá. To v něm na jedné straně vzbuzuje samolibost a potřebu velet, na druhé se stává služebníkem. Podléhá názorům ostatních, které přijímá za své a dál je tak prezentuje. Závisí na odměně – pochvale, proto plní přání a očekávání jiných. Zároveň se bojí odmítnout, neb má strach z konfliktu, zostuzení a odsouzení. Snaží se všem vyhovět a mezi vším proklouznout, výsledkem čehož je pokrytectví, přetvářka, intriky, podvody …

Mysliť – myšlení pod vlivem hmoty ovládané tíhou strachu bez intuice vede k nadměrné činnosti mentální roviny - k přecitlivělosti, iluzi. To je destruktivní způsob myšlení, který stahuje do stále těžšího energetického pole.

Naš – opakem Našeho produkujícího světa je svět parazitický, bez produkce, spotřebovávající to, co svět produkující vytvoří. Posunem do stavu parazita se ztrácí schopnost cítit a vnímat, z toho plyne tvrdošíjné zastávání jiných názorů, pohledů a stálá potřeba ověřovat. Společnost je orientována na spotřebu bez ohledu na důsledky pro ni samu a životní prostředí na Zemi. Po mně potopa.

On – parazit v člověku blokuje jeho genetickou paměť, což vede k degradaci a degeneraci. Vědění a vůle se nahrazují náboženstvími, slepou vírou v dogmata a poslušností jim.

Pokoj – člověk vnímá vnější emoce nikoli vnitřní pocity, což se projevuje jako neurotický stav chaotické aktivity, která přináší zmatek bez výsledků činnosti. Je zakonzervován ve stávajícím stavu, což zastavuje jeho vývoj, pohyb. Opakem je pohodlnost, přímé zastavení pohybu. Přestane-li se hýbat tělo, zpomaluje se myšlení. Život je pohyb, zastavení postupná smrt – kon. Parazit napadá oslabené, neboť má větší naději na jejich ovládnutí a spasení. Poslušnost parazitu vede ke sebezničení.

Rjecy – odříznutí se od zastaralého, opuštění přežitého je vnímáno jako katastrofa, člověk lpí na všem, co připomíná zapomenuté časy. Hledá obětní beránky jako viníky za svůj stávající stav.

 

V této chvíli je člověk odpojen od sebe a skrz sebe od všech sil. Další bukvy ukazují, co se s ním děje na jejich úrovních. Některé může prožívat silněji, jiné slabě, nebo vůbec.

 

Slovo – se stalo pouhým dorozumívacím prostředkem a ztratilo svoji sílu tvořit, produkovat, budovat. Zároveň se ztrátou síly se vytratila zodpovědnost za vyřčené a schopnost lidí naslouchat si vzájemně a slyšet se, vytratila se i schopnost přesně a rychle formulovat myšlenky. Zmizela bohatost jazyka, slovní zásoba je na dorozumívacím minimu. Proto se raději z pohodlnosti nebo pocitu vlastní bezcennosti lidé přiklání k myšlenkám podstrčeným společností parazitů, žijí podle nich, aniž by to tušili, a tvoří tím svět parazitů nikoli svůj. Se ztrátou cítění a vnímání sebe i slova přestali umět rozlišovat, co je jejich a co podstrčené kýmkoli.

Tvjerdo – tvrdošíjnost, tvrdohlavost, až urputnost bez opodstatnění, nadměrné sebevědomí kryjící vlastní slabost.

Uk – přiblížování se k morálnímu dnu - mor jako smrt, ál jako plnost, ní jako dolů. Člověk přenáší odpovědnost na vnější svět. Přijímá bezectnost, logiku bez cítění, mysl bez srdce. Lidé následují sociální stereotypy a nařízení, ačkoli jsou v přímém rozporu s přirozenou cestou vývoje.

Ouk – Úplná ztráta citu a tomu odpovídající chování - bezcitnost podobná umělé inteligenci je důsledkem rozdrobenosti vnitřního světa člověka, který v tomto stavu produkuje zlo, ať už záměrně nebo z hlouposti.

Fjert – s propadající se sebeúctou a vůlí postavit se za sebe, s odstřižením se od svých kořenů, se u člověka zvyšuje prožívání hluboké osamělosti a naprostého opuštění spojené s potřebou někam patřit, což vede k bezmeznému uctívání autorit a oddanosti jim.

Chjer – představuje znatelnou rozporuplnost vědomých cílů a podvědomých programů vedoucí k rozkladu a poruchám člověka, jenž vnímá svět a sebe v něm jako trauma, což vede k zahrávání si s fakty až mystifikaci.

Ot – člověk ztrácí životní sílu a v důsledku toho ztrácí schopnost cokoli řešit a rozhodovat se. Cítí se vyčerpaný. Úsilí, vydané na jakoukoli činnost je mnohem větší než výsledek či odměna. Sílí pocit marnosti dosáhnout vytyčeného cíle či čehokoliv.

 

Ci – Cíl – cizí cíle, jež jsou klamem a iluzorností, překrývají původní životní poslání, to vede k další vyčerpanosti, člověk vzdává dosažení cílů a upadá do letargie bezcílnosti.

Č – Červl – člověk pozbyl přirozené schopnosti udržet si hranice svého životního prostoru, což umožňuje ostatním do něj vnikat. Nastupuje síla černé magie.

Ša – člověk se pohybuje v silně zúženém osobním prostoru, protichůdných myšlenkách, vnitřních rozporech, v čemž se cítí stísněně, napjatě. To vyúsťuje v agresi a vědomé narušení prostorů jiných, které zabírá a obsazuje. Totéž se děje na všech úrovních společenství i států.

Šta – ztráta osobní ochrany, štítu, má za důsledek úplně volné osobní hranice, takže člověk patří všem, aniž by mohl říci „ne“. „Ne“ je tabu. Je zformován falešný smysl pro povinnost, která je vynucována agresí, jež budí strach. Silná vůle přežít se posouvá do „musím, zvládnu, dokážu, vydržím“ … člověk jde proti sobě.

Jero – automatická, mechanická práce bez přemýšlení, kopírování, opakování bez osobního přičinění, tzv. práce bez duše; má svůj počátek v manufakturách, dnes je třeba na linkách velkých podniků.

Jery – osobní potřeby, touhy a přání plněné na úkor druhých lidí jsou sobecké vůči nim, stejně jako tito lidé jsou sobečtí vůči sobě, když druhým umožní zasahovat do svého osobního prostoru; na jedné straně přebujelé ego, na druhé nicotné sebevědomí; obojí je chorým přístupem k životu bez propojení se sebou - oběť a agresor, agresor a oběť. Choří lidé tvoří chorou společnost.

Jerj – člověk přesunul zodpovědnost a nese důsledky, stává se závislým na tom, na něhož přesunul zodpovědnost (rodina, vedoucí, ředitel, zastupitelé, vláda) – stručně autorita. Díky zbavení se své zodpovědnosti, klesá v hierarchii. Člověk se pád snaží zastavit patolízalstvím a podlézáním, hrubostí i násilím. Před jedněmi se plazí, druhé tyranizuje.

 

Jať – ztráta vnímání celistvosti a propojení protikladů je důsledkem uzavření se v sobě a odpojenosti od sebe. Takový člověk má zamrzlé cítění a chová se chladně až ledově vůči svému okolí.

Jun – úzkost, tíseň, sklíčenost drží člověka v okovech bezcennosti a bezmocnosti. Strach z vnějšího světa mu dává pocit vyvrhele. Uchyluje se k matce, u níž hledá bezpečí, přijetí a ochranu. Je to naprosté rozbití člověka.

Jarj – odpojení se od všech. Člověk prožívá zradu, zbabělost, udavačství, strach, chtíč, agresi. Zůstal bez podpory ostatních, je zavržen.

Edo – člověk se přimyká k autoritám, jimž je bezvýhradně poslušen. Přejímá jejich názory a podle nich posuzuje a hodnotí ostatní. Sám se utíká do světa fantazie.

Om – zášť a zloba, vnitřní chlad a mráz produkují hrubé myšlenky, jež tvoří ničící a bořící síly. Důsledkem je zatemnění myšlení, uzavření v materialismu a odporu k lidem a proti lidem.

Jen – pokrytectví, přetvářka, licoměrnost, pózy vedou člověka do stále větší izolovanosti od celku, čímž se stále prohlubuje strach, zloba a zášť.

Od – Globalizace, vykořenění. Rodové tradice jsou buď zapomenuty nebo se lpí na formě, jež spíše vývoj brzdí než posouvá. Stejně i vývoj brzdí diktát Předků bez úcty k volnosti a svobodě volby. Potomci jsou vychováváni v a k poslušnosti, proto mají v dospělém věku potíž se sebeúctou a sebevědomím. Někteří unikají z dosahu a vlivu, aby se této zátěže mohli zbavit.

 

Jota – odtržení, rozbití, rozštěpení, rozdrobení až rozcupování všeho samotným člověkem, který vším opovrhuje a vše odmítá.

Ota – další degenerace a úpadek člověka, jenž lpí na malichernostech, podstatné mu uniká a zůstává bez pochopení odvrženo.

Ksi – odmítání sebe samého, člověk se sobě ztratil, neb trpí rozličnými posedlostmi, strachy a zatemněnou myslí. Připojení se k jakémukoli egregoru, informačnímu poli, či bohu mu přináší pocit bezpečí, který klade nade vše. Za všech okolností si stojí na svých principech i viděních.

Psi – člověk trpí chorou psychikou, strachy, výkyvy emocí, proto se utíká do světa iluzí.

Fita – přírodu a její zdroje považuje člověk za spotřební statky a podle toho se k ní chová. Odpojením se od Země, jejích přirozených cyklů a přírody vůbec ztrácí schopnost v ní přežít a příroda jej pohlcuje a hubí.

Ižica – Pád do infantilních projevů náladovosti, které člověk schovává za uspokojování tělesných potřeb.

Iža – Vypadnutí z toku času, z toku událostí. Realizace životních plánů člověka a organizace jeho života se ujímají jiní lidé. Člověk se ocitl na dně.

 

 

 

Bukvica ve své stinné podobě ukazuje, kam až může člověk padnout, do jakých pastí a nástrah života se chytit. Budete-li k sobě upřímní a budete-li hledat příčiny svých pocitů i emocí, jež vnímáte rušivě, budete postupně odkládat zátěž, jež člověka drží ve vězení svého pekla. Tyto pocity, jsou-li pochopeny a přijaty, že též patří k člověku, rozpouští se a proměňují. Člověku se ulevuje a cítí se lehčí. Někdy jen na malou chvíli, jindy na delší. Podle toho, jakou zátěž si nese. Čas v lehkosti se odkládáním břemen prodlužuje.

 

Pastí je i dnešní pohodlnost a chuť mít vše hned vyřešené. Pokud za člověka snímá břemena někdo jiný, člověk sám si uleví na chvíli, možná i tento život, ale zůstalo bez pochopení, proč si břemeno nesl, proto jej čeká prožít si událost opětovně.

 

Po bolavých zkušenostech všeho druhu jsem za sebe zvolila cestu sice pomalejší, někdy i bolavější, ale jistě vedoucí k cíli.

 

Neb jsem pochopila, že je to jen na mě. Zodpovědnost za to, jestli jsem chorá či cělistvá, jestli jsem šťastná či smutná, jestli jen nadávám, v čem žiji, nebo něco dělám pro lepší svět, jestli čtu hororové zprávy, příjemný román nebo co napsala sama příroda.

 

Je to na každém z nás a mnozí již podle toho činíte. Díky Vám všem. Je čas vystoupit z pekla a žít plný šťastný život v lehkosti bytí.

 

odkaz na video

 

odkaz na YouTube

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com