Domov

14.02.2012 00:25

Jedná se celkem o tři sny, které se zdály tři dny po sobě paní Eleně o letošních Vánocích.

 

První dva sny byly silně destrukční. Již si je nepamatovala celé. Všude temno a studeno. Déšť. Kamenná cesta končící nad strží. Bláznivé jízdy autem. Nikam nevedoucí skály. Pocity ohrožení života, velké úzkosti a strachu.

První dva sny se nesly ve stejném duchu. Země se čistila a všichni to cítili. Elen se probouzela s těžkými a nepříjemnými pocity úzkosti.

 

Třetí sen byl úplně jiný.

Elen se ocitla na krásně zelené jarní louce pod vrcholem oblého kopce zalité sluníčkem, které stálo vysoko na obloze bez mráčku. Kolem byly tu a tam stromy. Nebyla tam sama, byla tam se svojí snachou Hankou. Obě stoupaly do mírného kopce a udiveně se rozhlížely. Mezi stromy i na volném prostranství na louce se začaly objevovat zříceniny domů. Vůbec ale nepůsobily pochmurně, všude kolem byla zeleň, světlo, slunce. Bylo v tom něco posvátného, povznášejícího, úchvatného. Najednou si obě uvědomily, že jsou tu proto, aby našly nový domov. Začaly se rozhlížet pozorněji a mezi troskami domů hledat, zda-li by nějaký nebyl ještě obyvatelný.  Postupně se rozpomínaly, že mají velkou rodinu a že tedy i dům musí být větší, aby se do něj všichni vešli, protože teď musí žít společně. Šly tou novou krajinou a nevycházely s údivu. Panoval zde nepopsatelný klid, mír a pocit svobody i přes ty jednotlivé ruiny, které tu trčely jak výstraha na časy minulé. Hanka měla fotoaparát a všechno stále jako u vytržení fotila. Elen jej měla také, ta ale spíš pozorovala v němém úžasu a vše si vrývala do paměti. Konečně zahlédly velký dům, který ještě nebyl úplně rozbitý. Vstoupily do něj. Brzy si ale všimly, že ho již někdo vyklízí. Přesto vystoupaly do prvního patra. Byly zde spadané trámy, polorozbořené zdi, místo oken pouze otvory, ale dům i přesto působil přívětivě. Nikdo je nevyhazoval. Elen uviděla „něco“ v zadní místnosti, co ji zaujalo. Šly se tam obě podívat. Tato zadní místnost byla poměrně zachovalá, uprostřed stál velký střihací stůl, který zabíral většinu místnosti. Na něm ležela kola různých velikostí a na nich navinuté pestrobarevné látky. Ty byly poházené i okolo stolu a stály opřené o zeď. „Jsme v bývalé textilce“, pomyslela si Elen, „jak se to tady mohlo zachovat?“ a požádala Hanku, aby na ni počkala, že si to vyfotí. Zaujala ji ta barevnost nepoškozených látek, což se vůbec nehodilo do tak zničeného domu. Jen co našla správné místo k focení a chtěla zmáčknout spoušť, zjistila, že má vybité baterie. A v tom se probudila.

 

Pocit blaha, klidu a míru si přinesla ze svého snu do všedního dne.

 

Elen vyhrála sama nad sebou. Ačkoliv si destrukční a negativní sny téměř nepamatovala, zachovala se v nich správně a byla jí dána možnost vrátit se Domů, do klidu a míru. Staré ruiny v nové a krásné krajině byly upomínkou na starou dobu. Hledání domova v těchto ruinách a focení naznačilo, že se Elen snaží uchovat co nejvíce vzpomínek a najít propojení s minulostí. Symbol vybitých baterií jí ale jasně ukazuje, že se nemáme zabývat minulostí, ale pouze přítomností. Dost pravděpodobně to znamená posun v myšlení a pochopení základního pravidla: žij v přítomností za jakýchkoli podmínek, z minulosti se pouč, ale zbytečně se neohlížej zpět.

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com