Coronavirus, voda a zdraví

23.03.2020 18:11

Možná by se zdálo, že v dnešní době zabývat se slovy a sebou je zbytečné a k ničemu. Jsou přeci důležitější věci. Nikoliv. Naše myšlenky a - ničí jiné - stvořily tento svět a tuto realitu, v níž žijeme. Naše současné myšlenky tvoří svět, v němž žít budeme v blízké i vzdálenější budoucnosti. Každým okamžikem máme na výběr bezpočet možností. Strach, obavy, bolest a láska (ve smyslu tohoto slova) směřují jedním směrem v množství variant. Soucit, sounáležitost, objetí a podpora směrem opačným. Je třeba hledat vyváženost mezi oběma, to je směr, který vede k posunu a výstupu z houpačky. Ljubljenie, všeobjímající, pochopení dění na obou stranách houpačky, porozumění oběma stranám, jejich přijetí, pochopení a smíření, díky tomu výstup a posun.

Myšlenky jsou nyní u většiny lidí tvořeny slovy, nikoli obrazy. Pokud by lidé byli schopni tvořit ve svých hlavách přímo obrazy, pouze obrazy, slova by pozbyla důležitosti. Zatím je tomu jinak. Proto je potřeba poznat pokud možno nejpůvodnější význam slov, aby tvoření jejich použitím bylo co nejblíže zamýšlenému výsledku.

 

Myslím si, že přání mnoha lidí je, aby epidemie brzy skončila a vše se vrátilo k normálu. Je tedy na místě strach? Ten jen přitahuje to, čeho se člověk bojí. Co je normál? Přečtěte si znovu v mém předchozím článku slova pisatele, jehož jméno je mi skryto. Přesně vystihl skutečnost. Jsme zahlcováni čísly o počtu nakažených a o šíření epidemie, ale o tom, co se děje v zákulisí, ani muk. Doporučuji informovat se na různých webech, nejen na veřejnoprávních. Je třeba vědět, nikoli mít strach. Štěstí přeje připraveným. Připravenost znamená vědomost.

 

Dnes k rozboru čekají tři slova. Coronavirus, voda a zdraví.

 

Coronavirus je složenina dvou slov – corona a virus – obě latinského původu, tudíž se dá vycházet z přirovnání obrazů z praslovanštiny.

Cor je v latině srdce, corōna věnec, koruna, kruh. Kruh se v praslovanštině řekl karúh. Corona je lipidový obal viru v podobě sluneční koróny, odtud název – přirovnáním. Je to kruhový obal samotného viru. Karúh – ka – kruh, skrytí; rú – rúkě v poloze vzdání se, h-ha – halěvá, chléb jako obraz života = wító, wijá.

Virus lat znamená jed nebo sliz. Virus napadne buňku, opanuje ji a zavře vrátka všem ostatním, aby se v klidu mohl množit. Vi - život = wító, wijá; rú – rúkě, vzdání se, s – schnout = sákajá

Význam celého názvu bych shrnula asi takto: lipidy(tuky) skrývají životní formu napadající jiné životní formy a zabíjející je.

 

Myšlenka a slovo tvoří. Pokud se poddáme významu slova, jsme v jeho moci. Pokud využijeme jeho sílu pro sebe, máme v moci jej. Tedy i coronavirus. Je možno jej myšlenkou přeprogramovat a jeho sílu využít pro sebe. Dokáží to ti, kteří jsou schopni se spojit sami se sebou. Potom virus, jež byl vypuštěn proti lidem, bude působit pro ně, ve smyslu: „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.

 

Voda. Životodárná tekutina bez níž by i virus zemřel – uschnul.

Dnes pro ni máme jeden jediný výraz – voda. Dříve byly pro různé druhy vody různé názvy. Jsem teprve na počátku pátrání, takže poskytnu zatím jen omezené informace. Dnes jsme tyto různé názvy nahradili přívlastky, jež přidáváme ke slovu voda – pramenitá, čistá, špinavá, vodovodní, prýštící, tekoucí, stojatá atd.

Slovo voda se pozpátku čte adov = peklo. Kdo vymyslel takovýto název pro tekutinu, bez níž vyhyne všechen život? Zatím mám jen několik slov spojených s vodou: současné slovo gejzír – voda prýštící, stříkající; obdobný význam má praslovanské barzajá – prýštit, vytékat, stříkat (od toho odvozené slovo barzá – ženská prsa, z nichž prýští mléko), další odvozenina je barmen (dnes pramen), bříza ( s prýštící mízou), březen (odvozený od břízy a barzajá) – aby míza prýštila, musí být větev od nebo na-říznuta. Z původního slova barzá vznikl i tvar písmene B, jen zpočátku byl horizontálně otočen, protože se psalo zprava doleva.

Stojatá voda se nazývala vapa. Ava je koncovka přidávaná k názvům řek. Zajímavostí je, že původní keltský název pro vodu je téměř shodný s názvem v řeči sacha (jakutština), rozdíl je minimální – uisce – uisge (výslovnost stejná – yške).

Dnešní slovo jezero má možná podobnost od praslovanského zěraló (zrcadlo), do něhož se zíralo. Původně nikoli jen kvůli viděné svého vzhledu, ale kvůli viděné budoucnosti. Stačila k tomu i klidná vodní hladina ězera.

Možný vývoj: zěraló – ězraló – jezeraló – jezero

Zkracování slov a záměny hlásek se dělo i v minulosti a děje se i dnes.

Zatím je mé pátrání otevřené. Domnívám se, že slovo voda je slovem noa, tedy náhradním, za slovo, jež nese podstatu tekutiny zvané dnes voda. Původní slovo je silné a ten, jenž jej zná, musí být též silný. Voda je ve všem. Své jméno nám ukáže, až si ji opět budeme vážit a ctít ji. Ctít ji jako bytost, médium i život sám. Většina lidí málo pije čistou vodu, protože té je málo. Sesychá se a vysychá a stává se náchylná k onemocněním všeho druhu včetně virologických. V těchto dnech je příjem čisté vody důležitý, zaštiťuje buňky a dává jim sílu odolat napadení virem.

Děkujme vodě, že jí máme dostatek a můžeme ji pít v jakémkoli potřebném množství. Můžeme se mýt, sprchovat i koupat a splachovat výkaly. Je tu pro nás.

 

Zdraví souvisí s vodou. Máme-li dostatečně zavodněné buňky, jsou daleko odolnější všem nákazám. Naše tělo tvoří cca 70% vody, tudíž je jasné, že ji nejen potřebuje, ale že sami sebe slovem přes vodu v nás programujeme. Programuje každé vyřčené či slyšené slovo. Programuje i slovo zdraví, které si lidé zvláště v těchto dnech vzájemně přejí. Co znamená? To, co si představujeme pod slovem zdraví vyjadřuje slovo jiné – cělis – od celistvosti, cělistvosti. I dnes se kupředu dostává pohled celostní medicíny. Cělis jako zcelení všech našich těl, obalů naší podstaty ČÍ, z níž proudí světelný tok LU. Kolem ČÍ je devět základních obalů, které se dále dělí. Cělis znamená vyváženost silového pole těchto těl. Jakmile se váhy posunou na jakoukoli stranu, vzniká vychýlení, jehož důsledkem může být nemoc – choroba. Už i jen slovo cělis hojí.

Oproti tomu slovo zdraví má v sobě dravost, jež ničí život „“ na konci. Vychází z dra – dar – očekávání, že zdraví je dáno zvenku někým (lékařem, léčitelem …) Zdraví je možná dar, který buď dostaneme nebo nikoli, cělis vychází z každého zevnitř díky pochopení a uchopení své síly a moci. Moc nad sebou samým znamená cělis, vzdání se této moci znamená ne-moc – bezmoc – chorobu – a čekání na zdraví.

 

V těchto dnech se někteří zamýšlí nad děním a jeho příčinami. Jak výstižně to napsal již počátkem 18 století italský humanista Giambattista Vico:

Společnost, která je nemocná plýtváním svými prostředky a silami, se uzdraví (zcelí) pouze návratem k tomu, co je bezpodmínečně nutné. Měl by přijít čas velkého prozření a úklidu. Tedy vše, co je zbytečné, škodlivé a parazitující, by mělo odpadnout. Vše, co je produktivní a perspektivní, nechť je podpořeno.“

 

Dejme se společně do úklidu na všech úrovních. Někde jsem četla, že svět po epidemii bude jiný než před ní. Jaký bude, to záleží na každém.

 

 

 

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com