Cit a bezcit

Člověk versus stroje.

Život oproti smrti.

Les vůči pláni a betonu.

Život mizí před očima.

Děrěva, dřěva, živé bytosti, jimž Národní obrození dalo název stromy, nebo-li bouře, ty, které jsou určeny k setnutí, moru, smrti.

Plán se naplňuje. Děrěva, živé a moudré bytosti plné informací z pradávných věků, které si předávají podzemní sítí – kořeny propojené podhoubím, mizí před očima.

Stačí málo. Několik let sucha oslabí jejich imunitu a podléhají škůdcům.

Stačí, že chce někdo parkovat přímo u svého vchodu, a místo parkové úpravy se v plánech prosadí beton a asfalt.

Čím dál více strojů – aut si žádá čím dál širší a víceproudé silnice – dálnice. Stroje ukrajují z lesů a polí.

Čím se budeme živit?

Kam budeme chodit odpočívat?

„Někdo“ má plány. Plány, jež pomalu naplňuje.

Čím se budeme živit?

V plánu je umělá, strojová, syntetická strava.

Už ji v regálech obchodů máme nyní.

Mnoho lidí ale volá po přírodní, čisté, vyživující a zejména chutné krmi.

Nu, plán? Vyvolej hlad a nabídni pomoc. V tu chvíli budou za syntetickou stravu všichni vděční. A je to.

Kam budeme chodit odpočívat?

Zeleně ubývá, dláždění přibývá.

Směstnáni v městech a výškových budovách odpočívá člověk v umělých relaxačních centrech odpojen od sebe a šťasten.

Tam, kde ještě včera oko spočinulo v zeleni děrěva a odpočívalo, nyní je rozrytá pláň, na níž plán chystá dláždění pro stroje – auta. Oku se chystá spočinutí na strojích, odtržení od zeleně a šumu ve větvích – otupění, odtržení.

Zatím jsou to jenom plány na pláně. Někde se již stávají skutečností, ale máme čas to změnit, zdržet či posunout jiným směrem. Záleží na tom, čemu dává člověk sílu.

Jako malá Anasta v knize o Anastázii, která chtěla zastavit ledovec, jenž se valil na její vísku. Postavila se mu čelem a zavelela: „Ledovče stůj!“ A ledovec poskočil dopředu. Zavelela tedy znovu s ještě větší silou a rozhodností. Ledovec – o to více – poskočil dopředu. V tom jí to došlo. Zastaví jej pouze tak, že se k němu otočí zády, přestane na něj myslet, přestane mu dávat sílu. Počne dávat sílu své vísce, která znovu ožije. Znovu v ní budou růst děrěva, zpívat ptáci, bzučet včelky a další hmyz, růst plodiny dávající své plody k výživě života.

Všechnu svou sílu dala této představě a …. ledovec se zastavil.

Něco končí a jiné počíná.

Počíná to, čemu lidé dávají sílu, na co myslí, o čem hovoří, to tvoří.

Čemu dáváte sílu Vy?