Cělis barzá

08.04.2020 12:37

Přišlo mailem:

 

Cělis Barzá

 

Však víš, je to jen chvíle :-)………...

To pochopíš ….!

 

Však nepochopíš-li čile, věky ti tíhu přinesou.

 

"UŽ ZASE SPÍM “

 

Jen dál snít a žít v nepřítomností sebe sama.

 

Jsem či nejsem? 

 

Být či nebýt? 

 

Veškerá filozofie postrádá tak lesku

neb rokujeme TU jen o pokles(k)u.

 

Do kolen plných vody.

Do kolen plných zrady.

Do kolen plných strachu.

 

"Však obraťme se na VELKOU Matku".

 

Ta sama plná špinavé a bolné vody,

nestačí už zvládat svoje Bohy.

 

Usíná a spí a sní také o tom, že bdí.

 

Probudí se?

 

Probudím se?

 

Kdo to ví?

 

"Já vím". Stačí otevřít se V - NĚM. V tom snu ukrytém.

Otevřít oči všem těm PŘI - BĚHŮM.

NEBĚŽET UŽ S NIMI.

ZA - STAVIT se,

ZA - STAVIT čas v běhu příběhů.

 

Dát zpětných chod a dojít si na ZÁ - CHOD :-)

 

VY - pustit a místo toho  - najít.

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Příběhy.

Jaké potěšení mi skýtaly příběhy. Ať byla za okny vánice, nebo slunce, příběh mě odváděl do snového světa. Do světa mimo svět, jemuž říkáme realita. Snila jsem a prožívala příběhy vymyšlených hrdinů, aniž bych vnímala čas a dění vůkol.

Příběhy. Jsou součástí mého života i životů dalších lidí.

 

Stejně jako příběhy v knížce či filmu odvádějí od domnělé reality, příběhy, které lidé žijí, odvádí od skutečného wijó (života). Lidé jsou herci svých životů. Hrají různé role. Ať už se jim líbí, či nikoli. Jsou součástí příběhů při běhu všedního dne. Spí. Spí a sní svůj příběh.

 

Spát a snít svůj příběh je do-kon-alá cesta k úplnému zapomnění. Je to smrt.

 

Projít svým peklem je začátkem probuzení. Myslím, že lidé – bytosti - kdysi prožili mnoho bolu, na nějž chtěli zapomenout. Dali souhlas s jeho vymazáním z paměti, z genu. Vymazat ale lze buď vše, nebo nic. Přestat snít znamená podívat se na své bolesti, podívat se na prožité peklo. Pochopit je, smířit se v ljubljenii. Jak ale dál? Pochopit smrt?

 

Vždyť spát a snít svůj příběh života je totéž, co zemřít. Spát a snít o bdění. Kudy z toho ven?

 

Možná cestu jako už mnohokrát ukáží slova.

 

Smrt a zapomnění, snění o bdění a probuzení.

 

Smrt

- latina obitus, morte

- skotská gaelština a irština bás

- islandšina dauða [deiva]

- řečtina το θάνατο [tofánato]

- ruština гибель [gibel'], смерть [směrť]

- angličtina death [def]

- němčina der Tod smrt, úmrtí

das Grab smrt, hrob (g – h, a - o), konec

der Hingang smrt, vchod

der Verscheiden smrt, skonání

der Heimgang smrt, návrat domů

heim domů, gang chodba, chodbička, chůze, cesta, pohyb

- norština død [də]

gang [gaŋ] čas

 

- smrt v češtině se jinak řekne s-kon, zesnutí, dách, měná, zánik, zmar, zkáza

smrtsměrť je též směna rozměrnosti, směna bytí – žití v našem rozměru, za bytí v jiném po smrti - přerchodu

s-měna - měna znamená v praslovanštině lidskou oběť – smrt obětováním, násilná

dách též v praslovanštině vyjadřuje smrt, odchod průduchem (jako kouř skrz došky = dácha), tedy odchod „dechu“ - podstaty = čís; LuČi – světelná podstata; MaČi – podstata temnoty, zla

zesnutí odchod ze sna

zánik praslovansky nikajá = vnikat, vznikat, nik jako základ slova, tudíž zánik je opak vzniku

zmar mar – mor je smrt, spíše ji vnímám jako násilnou (mord, umořit = umačkat, morálka = kon-ání pro smrt …), bohyně Mara jako bohyně smrti

skon – s konem = smrt, odchod, brána smrti, spánek; kony rita – rituální uspání – smrt za života

gibel' – gi v sumerštině vrátit se, gi-gnō v latině plodit, rodit, tvořit, vznikat

bell v latině válka

- plodit válku či vrátit se do války, opět násilná smrt; v černé magii přechází síla zabitého (zabitých) na mága, který zabití zorganizoval, v tomto případě je strůjce zabíjení též jen nástroj; proto je potřeba války a násilných smrtí, neboť síla zabitých jedinců přechází na strůjce – mágy, kteří těmito akty sílí; čím více zabitých, tím více síly pro ně

 

A to – myslím si - jsme se přiblížili k jádru.

Z mnoha studií klinicky zemřelých lidí je jasné, že se objeví chodba – tunel a na jeho konci bílé přívětivé světlo vyzařující lásku, která se – domnívám se – klamavě tváří jako ljubljenie. Je to past, do níž padá skoro každý, neb mnozí jsou šťastni, že opouští pozemské strázně. Je to lep samsáry, karmy, inkarnací, mágů.

 

Černou magii odrazí bílá magie, protože vyváží síly. Je to ale stále boj ...

 

V pochopení nejen smrti, ale koloběhu sil je možná pochopení fungování pasti Země, či pokusu lidstvo.

 

Jde o to, přestat bojovat a pochopit toky sil. Probudit se z běhu příběhů v jsoucnu, znovu poznat a přijmout sebe a svoji podstatu Čís.

 

 

Cělis barzá – Zdravím kypící, prýštící

 

 

Kontakt

Věra Ovečková +420 733 587 795 vera.oveckova@gmail.com