Bukva „C“ a bukva „P“

Cíl a pokoj, pohov, klid.

Aktivita, činnost a pasivita, volno.

Plus a mínus.

Protiklady.

Vlna.

Vše ve světě kolem nás proudí ve vlnách. Ve vlnách více, či méně bouřlivých, ale vlnách.

Těžko může být někdo – něco stále na vrcholu, či na spodu vlny. Vše je v pohybu a v proměně. Období činnosti má následovat období oddechu, pouze tím se dílo ustálí, „sedne si“ a je možné pokračovat.

Dopřála jsem si v období čerstvě uplynulém toto období oddechu dlouhé přesně podle mé potřeby. Nyní jsem zpět. Vše si sedlo a posunulo se. Někam. V čem jsem tápala, mám nyní jasno. Co mi bylo skryto, se poodhaluje a vyvstává další cíl pro období činnosti. Něco se uzavřelo a otvírá se nové. Druhá kniha „Projít peklem“ je v tisku a činí se první kroky příprav na třetí díl.

Jsem zpět a jsem připravená se podělit. Podělit o klid. O klid uvnitř prýštící z přesvědčení, že vše je, jak má. „Jak má“ je nastavení nitra a myšlenek každého. Sounáležitostí myšlenek a nitra – podstaty – člověk tvoří svůj svět kolem. Svět virtuální vnímaný jako reálný. Svět.

Co je svět? Svět jako světlo? Svět-lo – svě-tlo – sa-vě-ta-lo.

tlo - strop

sa –sákat = sání, sucho, skrytí

vě – wězěu = vazel = uzel

ta – táranoš = trnoš (stolička, opora, ale i -tr - utrpení)

lo – (ro) – ronár = potápěč

Světlo je skrytím uzlu, smyčky v utrpení, do něhož se svět ponořil. Svět ve světle spojuje a vysává. Strach. Utrpení. Ponor. Strop.

Program. Program, jež může každý měnit a změnit. Program, jehož vymazáním vzniká prostor pro jiný.

Změna postoje, myšlení, slova mění program. Slovo a myšlenka jsou programátorským jazykem, který nahradil jazyk původní. Cítění a vnímání. Vlna.

Otevřením si cítění a vnímání, cítění a vnímání vlny, se otvírá uspaná schopnost předávání a přijímání informací. Otevřením si cítění a vnímání vlny se člověk stává vědomou částí celku. Vědomě usměrňuje vlnu své síly. Stává se součástí celku a zároveň individualitou.

Novým čtenářům mých příspěvků doporučuji podívat se i na starší články. Je z nich patrný můj posun jak ve vnímání všeho kolem, tak i ve volbě slov. Jen málokdo umí naskočit bez újmy do rozjetého vlaku. Tím vlakem je mé vnímání i mé články. Dnes se posunuje vše podstatně rychleji, než když jsem si prošlapávala svoji cestu. Přesto k lepšímu porozumění a pochopení je třeba se někdy ohlédnout, vrátit, či pozastavit.

Cělis barzá