Ať žije čeština

Zabývám se češtinou a zejména její starší podobou, možná i hodně starou a dávnou, která pro naše uši zní cize. Přesto je základem dnešní mluvě. Domnívám se, že je základem i staré angličtině, i když v tom by se mnou mnozí lingvisté nesouhlasili.

Slovíčka se v průběhu věků měnila, promíchávala s jazyky jinými.

V určité době zde byl velký německý vliv a říká se, že do našeho jazyka vklouzla mnohá jejich slova. Je to tak. Ale jak zjišťuji, tato slova mají společný základ v našem prajazyce. Tudíž se k nám dostávala zpět oklikou a změněná.

Náš jazyk byl zejména za doby Národního obrození zničen = obrozen německy mluvícími buditeli podporovanými jezuitským řádem, kteří jej obohatili o mnoho novotvarů, a právě tímto způsobem byl zničen původní základ naší řeči. Karel Jaromír Erben a František Ladislav Čelakovský se skupinou kolem sebe chtěli naši řeč probudit přes řeč vesnickou. Neb na venkově se mluvilo přirozeně se stále zachovanými slovy a prvky řeči původního jazyka. Tento jazyk měl daleko větší tvůrčí sílu než jazyk dnešní.

Německý psychiatr a neurolog Nossrat Peseschkian původem z Íránu, jež získal vzdělání v Německu, Švýcarsku i v USA, si jako jeden z prvních v naší době všiml u svých pacientů vlivu slova v souvislosti s jejich zdravím = cělo - cělis. Vypracoval seznam sousloví a krátkých vět, která jednotliví pacienti opakují, a choří stejnými chorobami. Jakmile dané sousloví pacient překryl jiným, jakoby jej „vymazal“, choroba sama od sebe ustupovala. Dokázal vliv slov na naše zdraví tedy na náš život. Mnoho lidí tvrdí, že je jedno, co se říká a jaká slova se používají. Nossrat Peseschkian dokázal opak. A to se slovy, jež jsou oproti původním slovům prajazyka, v mnohém oslabená a postrádající prvotní význam. Dokázal, že vyslovené způsobuje chorobu nejen mluvčímu, ale i tomu, jemuž je proslov určen či je v blízkosti mluvčího. (O tom píši podrobně ve své druhé modré knize – Projít peklem.)

Příklad: Otravuješ mi život. - rakovina

Jsi slepá jak patrola. - slábnutí zraku až oslepnutí

Mám toho nad hlavu. - migrény

Mám toho plné zuby. - problémy se zuby, kazivost

Ale zpět k naší řeči. Dnes se do ní zanáší mnoho slov z angličtiny a někteří lidé mluví tak, že jim je i těžko rozumět, pokud se nepohybujete ve stejné vrstvě používající stejné výrazy.

Je to, děje se to. Vše má svoji příčinu i následek.

Byl-li společný prajazyk a byl-li rozdělen, jsou i v současné angličtině slova, která byla původně součástí prvotního jazyka.

Domnívám se, že jedním z takových slov je slovo náš – naši. Jdeme-li k rodičům či blízkým, řekneme většinou – jdu k našim.

Původní slovíčko v praslovanštině – nášč – znamenalo jak naši ve smyslu rodu, národa, tedy kmene, plemene – plémě, tak i úrodu a vše spojené s rodem. Slovo ROD je naopak naší řeči a v naší řeči cizí, znamená rákosku, přestože se tu zabydlelo a má mnoho odvozenin, pro nás citových a citlivých, např. rodina, národ, porod, příroda atd.

S tímto slovem – nášč - se pojí i další – jášč, nebo-li činit.

V angličtině zůstala slovíčka, která jsou příbuzná k našemu nášč.

A to nation = národ, čteno näšn, nebo nature = příroda, čteno näčə. Zvukomalebně souvisí s naším nášč, v psané podobě je odlišení. Domnívám se, že jsou to původně naše slova, od nichž se odvíjela další se stejným základem, nášč. Tento základ je v nás hluboce zakořeněn i přesto, že všude slyšíme jen rod – rodiče – rodina – a to už i děti v mateřských školkách místo máma a táta - naši se učí říkat rodiče. Z těch dětských úst to zní vážně divně. Aspoň že máme stále mateřskou školku.

A teď se posuneme k některým anglickým slovíčkům, jež se zabydlela v našem jazyce. Důležitý je někdy jejich zvuk, jindy psaná podoba, která by se potom měla číst tak, jak je zaznamenaná, nikoli se změnou.

Příklady:

to do list – tədůlist = dělat seznam, nebo-li, co mám udělat; doslova české do jako dovnitř, tedy do listu jako dovnitř listu, čili napsat si, udělat si seznam dovnitř listu

do – dů = děl – stejný základ s posunem samohlásky, význam dělat;

list = list jako listina, ale též seznam, neb na listinu se zaznamenával seznam, soupis čehokoli, slovo, které je stejné pro oba jazyky

copy paste - käpē pāst = opakovaně vkládat stejné, vkládat kopírované

copy – käpē – kopi = kopírovat; kop jako kopa, hromada stejného, jež vzniká při kopírování, množení, opakování

paste – pāst – peist = kromě vložit má slovo v angličtině více významů, důležité je spojení, v jakém se použije, např. pasta, lepidlo, přilepit, těsto, nabančit, zabudovat;

pasti má ve staroslověnštině význam – pást nebo zachovávat, ale též padnout, spadnout, upadnout, tedy chytit se do pasti, což v případě copy paste je přesně, chycení se do pasti opakování stejného, zachování stejného k pasení, čili zastavení, zamrznutí na stejném bodě, tedy bez posunu, což se dá nazvat smrtí zaživa

- v sanskrtu se řekne past páša

- ve staroslověnštině je pascha nebo paska (paša, pašie) velikonoční oběť, oběťní rituál (oběť je v pasti)

- v angličtině se řekne past = trap, což je opět od dávného slova tara – tarapiť – trápit

A to jsou jenom dvě slovní spojení, která se u nás z angličtiny šíří jak lavina.

Víme, co říkáme?

Chcete-li to hlouběji objevit, zúčastněte se některého z mých seminářů. Nejlépe počít Bukvicí, neb prakticky ukáže sílu slov a obrazného myšlení.